NINJA » Blog je mrtev, ať žije blog!

Blog je mrtev, ať žije blog!

Možná jste si toho nevšimli, ale dlouho jsem nic nenapsal. Sarcasm. To se teď změní! (Jako fakt, nekecám. Opravdu.)  Jenže tě to pravděpodobně ani nebude zajímat. Blog to totiž sice bude stejný (můj a o věcech co mě zajímají), jenže bude dost jiný (hlavně o tom co tvořím (RPG) a co čtu.

Upozornění: následující text obsahuje spoustu osobního blábolení, které nijak s ničím nesouvisí a nemá žádnou užitnou hodnotu. Pokud tě neláká voyeurské nakouknutí do mé mysli, tady je zkrácená verze všeho důležitého:

  • Nord.ninja dál pokračuje, tematicky ale prodělá rapidní transformaci
  • Končí veškeré články o Japonsku, pouze časem dopíšu seriál o mé poslední cestě
  • Ze stávajících sekcí zůstane pouze „Nord doporučuje“, kde se budou objevovat knihy, seriály a hry, v drtivé většině případů západní provenience
  • Nově se budu víc věnovat stolním RPG (neboli lidově dračáku), jejich přípravě a textovým replayům
  • Přibude designerský deníček o tom, jak vyvíjím svůj vlastní RPG modul a lepím vlastní pravidla
  • Nebudu se snažit o nějakou pravidelnost, ale budu na papír víc házet myšlenky, které považuju za důležité nebo vtipné
  • S největší pravděpodobností zruším skupinu Nord.ninja a nahradím ji zbrusu novou FB stránkou

Dlouhá verze plná náhodných myšlenkových odboček:

Nord.ninja je můj asi desátý pokus o blog někdy od šesté třídy, kdy jsem s kamarádem Radimem vydal zhruba tři čísla webmagu Gryf – webového časopisu, jehož cílem bylo dostat se na CD Score. Většina z vás asi nemá nejmenší tušení, o čem to píšu, ale webmagy byly kdysi hustokruté.

Všechny nakonec pohořely (moje blogy i webmagy obecně. Proč? Jedonduše mě přestalo bavit pro ně psát. Připisoval jsem to svojí neschopnosti vydržet u jedné věci, flákačství a přelétavosti. A on v tom byl určitě díl tohohle všeho, jenže začínám být čím dál tím víc přesvědčený, že to nebyl ten rozhodující faktor…

Náhodná myšlenková odbočka

Nord.Ninja sem si založil někdy před dvěma roky, primárně proto, že z nějakého pomýleného důvodu mi přijde blogování strašně cool. Je to asi jako s Doktorem a motýlky…

Doctor Who Matt Smith Memes - Imgflip

No a doména Nord (přezdívka co mě provází většinu života) byla volná jen pod takovými dost obskurními koncovkami jako rockstar, guru, xxx, pub, academy nebo rodeo. Jako Nord.Rodeo bylo vážný konkurent, ale nakonec zvítězil součaný Nord.Ninja. Já jsem cool, blogy jsou cool a koncovka ninja byla v akci.

Začal jsem psát pro radost náhodné bláboly, které s výjimkou pár kamarádů a mojí mámy nikdo nečetl. Výjimku tvoří snad jen text o Černé Ciri, když jsem se nechal nachytat na jeden hoax a dodnes mě mrzí, jací lidé to sdíleli a jak názory si tím utvrzovali. To je ale zase jiná kapitola…

Každopádně jsem se rozhodl, že získám ČTENOST. Asi nejdebilnjší rozhodnutí, jak jsem mohl udělat. Čtenost totiž znamená fokus, cílení, budování komunity a tak vůbec. A tohle debilní rozhodnutí jsem završil dalším debilním rozhodnutím – věnovat se Japonsku.

Japonsko mě pořád baví. A skromně se domnívám, že málokdo v republice toho ví o japonské mytologii a zvlášť liškách tolik co já. Navíc mám solidní náhled do historie standup komedie, divadla a tsugurského stylu hraní na shamisen. K tomu jsem načetl spoustu textů o shinto a jako bonuse hraju spoustu japonských her, poslouchám spoustu japonské hudby a dokážu pár slov vyžbleptnout i napsat.

Jenže to jsou přesně ty části Japonska, které zase moc nezajímají fanovský mainstream, ujíždějící na Sword Art Online a chlapeckém j-popu. Ve snaze najít nějaký průsečík jsem začal psát věci, které mě vlastně až tolik nebavily. Nějaké publikum si sice našly, nedokázal jsem se ale dokopat k tomu, abych je psal dost často na to, aby to mělo smysl.

Vznikl blog, který se snaží zaujmout komunitu, do které nepatřím a budovat z ní komunitu kolem témat, co mě nezajímají. Výsledek? Tři články za měsíc a pak čtvrt roku pauza.

Na vlnách covidu

Mezi tím přišel Covid a všechno šlo do hajzlu. Psychika, vztahy, zdraví, příčetnost, všechno trpělo. Po první vlně jsem se ale trochu poučil a druhou jsem proplul výrazně lehčeji. A začal jsem hrát online RPGčka. A tím skončil volný čas na hraní na počítači nebo sledování seriálů. Začalo to pokusem o pokračování kampaně se stálou skupinou, ale brzy už jsem hrál bizarní oneshoty s neznámými lidmi a královsky se u toho bavil.

Najednou jsem byl součástí komunity, aniž bych se o to musel uměle snažit. A začal jsem té komunitě i něco vracet (pořádáním her). Opět aniž bych to musel nějak cíleně marketingově definovat a nutit se k tomu. RPGčka mě během pár měsíců pohltila způsobem, jakým už Japonsko a anime nejsou schopné.

Začal jsem v sobě opět pěstovat svoji lásku k herectví a vypravěčství, začal jsem zkoušet, testovat, bavit se. Hráli jsme sci-fi parodii na masterchefa, legionáře prchající před temnou armádou, seveřany bojující proti starým bohům, zvířátka pomáhající lidem, zvířátka kradoucí oči mrtvolám, … a bylo (a je to boží).

A pak jsem si otevřel svůj blog. A zjistil jsem, že na mě zírá stránka plná věcí, které jsou sice fajn, ale nechce se mi obětovávat jim čas. A přelétavost? Více než rok v kuse pracuju na projektu hexcrawlu a půl roku vedu pravidelně svůj knižní instagram. Proč u toho jsem vydržel a u blogu ne? Přeci si pořád myslím, že blogy jsou cool. Protože jsou.

Ven z toho vedou tři cesty:

  1. Nutit se do blogu o Japonsku na úkor věci, které mě doopravdy baví
  2. Nechat blog hnít až pomalu uhnije do zapomnění, ve kterém už stejně podřimuje
  3. Transformovat ho, respektive uvědomit si že jde o můj prostor, který má reflektovat mé zájmy a myšlenky, ne mě týrat

Zvolil jsem si tu třetí, protože blogy jsou cool a já chci být taky cool bloger i když v dnešní čase youtuberů je to jak psát knihy na psacím stroji a osobně je nosit vydavatelům.

Jak ta transformace bude vypadat?

Miluju svůj vizuál, takže ten nechám, ale v podstatě všechny články přesun do kategorie „Starý Ninja“, promažu štítky a přepíšu stránku o nás.

Jediná kategorie, která zůstane je Nord doporučuje.

Přidám odkazy na discord kde hraju, na svůj projekt a na svůj knižní instagram. Možná i na Steam. Možná na Spotify. Možná úplně všude ve snaze zamořit svou digitální stopou úplně všechno, abych po zavedení social score našimi novými čínskými vládci hořce litoval.

Přidám kategorie o svém hraní, designerský deníček, možná překlady zajímavých článků ze zahraničních blogů. A krom toho kategorii o cestování, protože někam to psát musím a tohle je sakra můj blogísek 😀

Poslední otázka je co se skupinou na facebooku? Ještě si nejsem jistý, ale už ji přestanu propagovat. Shromáždil jsem v ní pár lidí, zajímajících s e o Japonsko, ale bylo by nefér je zahrnovat tunou keců o hraní na hrdiny. Takže díky moc, že jste mě četli, byl jste super a snad se nevidíme naposledy. A kdybyste si se mnou chtěli zahrát dračák (resp. nějaké PbtA nebo Fate), tak stačí napsat, rád vám něco odGMkuju 😉

Sdílení je láska!

One comment

  1. Garthener says:

    Ale kdyby se ti naaaahodou chtelo napsat neco hlubsiho o hrani na shamisen nebo liskach v Japonske mytologii, tak si to urcite par ctenaru najde 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *