Varování: pokud si myslíte, že se ode mne dozvíte něco užitečného, tak ano, ale jen strašně málo a všechno je až v posledním odstavci. Takže klidně přeskočte všechno moje stěžování, jinak si nestěžujte, byli jste varování!

Aktuální stav po třech měsících předstírání, že se učím Japonsky: Telefon mám plný aplikací, z nichž pravidelně zapínám jen jednu. Ze zpravodajského webu určeného pro děti základních škol zuřivě louskám titulky. Většinou se dozvím, že někdo něco několikrát udělal, aniž bych tušil co. Nebo že měsíc něco udělá a půjde to vidět. Zatím za největší úspěch považuji pochopení informace, že na nějaký barák spadl nějaký vrtulník a někdo u toho umřel.

Aby to zas nevypadalo že sem úplný retard (jako jsem dost retard, ale vážně ne úplný), tak umím nějaké kanji (327) a nějaká slovíčka (904). A to asi není úplně špatné. Jako bylo by lepší, kdyby pro běžný život mělo využití víc jak 50% slov, které umím, ale co už. Třeba někdy budu mít potřebu vysvětlovat někomu v japonštině cestu k Alpha Centauri nebo budu mít příležitost dělat sudího v baseballovém utkání.

95% výukových aplikací stojí za vyližzadek – smutný fakt internetu

Na moment zpátky k těm aplikacím. Nevěřil bych, jak dost se dá zmršit učení jazyka. Tři čtvrtiny programů si myslí, že když na učení navléknou fakt špatnou hru, tak tím zvýší mou motivaci. Takže krom učení jazyka (což je samo o sobě často dost pruda, co si budeme) se musíte k téhleté dřině ještě prokousávat naprosto dementním propichováním bublinek v sauně. Nebo konverzací s mentálně zaostalou liškou.

V takových chvílích je jako pohlazení po duši Anki. Nic moc to neumí. Dávat do toho nové lekce je asi stejně zábavné a naplňující jako editace wikipedie, ale když to spustíte, tak to prostě ukáže pár znaků a jediné, co to vyžaduje, je odpověď. Dokonce ani ty znaky neschovává do ohavně kýčovité scény plné ohňostrojů a podkolenek. Svět se zbláznil! Ne že bych teď Anki používal. Mám dost práce s Wanikani a slovíčka z dalšího zdroje e to poslední, co teď potřebuju.

Gramatiku jsem zatím zahodil. Ono je pěkné, když Vám někdo vysvětlí, co znamená ta která partikule, ale když pak bezradně čučíte na ty složité konstrukty, které utlačují nebohou partikuli ze všech stran, tak je vám celá větná stavba dost víte k čemu.

Problém je, že v novinách pro malé děti a vesnické idioty už začínám ty konstrukty rozeznávat a místo toho nechápavě čumím na tu nevině vypadající hiraganu mezi nima. Vím teda že je nějaká spojitost mezi sněhem a počasím, ale … no dobře, tenhle vztah jsem si dokázal odvodit, ale je jasné kam tím mířím.

A pak se objeví slovíčko, které je jednoduché a já bych ho měl snadno přečíst, ale nepřečtu. Protože…velká ostuda…pořád ještě neumím pořádně katakanu. Jak na hiraganu koukám každý den, takže už si chvílema i tykáme a chodíme spolu na kuř pauzy. Ale katakana, zlá katakana se občas objeví, hodí po mně cihlou, okrade mě o zapalovač a zase na týden uteče. Možná sem se v té metafoře někde ztratil, ale to jen ilustruje, jak moc mě katakana přiblbuje. Zase jsem díky ní vymyslel slovo přiblbuje. Musíme si hledat malá vítězství.

No a pak bych se měl vrhnout na tu gramatiku. Dilema: otevírá se v Ostravě kurz. Jenže na pokročilé jsem moc blbý a na začátečnících se budu pravděpodobně půlku času nudit. Oznámení, že se v rámci kurzu možná stihne i několik znaků kanji mě vysloveně demotivuje.

Pak je tu nějaká fakt škaredá stránka na webnode, vypadá aktuálně, nejsou na ní ceny a pyšně oznamuje, kteří studenti dosáhli stupně N5 na JLPT. Pro nezasvěcené, kolik absolventů kurzu má certifikovanou znalost japonštiny na úrovni vesnického idiota.

Popis úrovně N5: One is able to listen and comprehend conversations about topics regularly encountered in daily life and classroom situations, and is able to pick up necessary information from short conversations spoken slowly.

Takže když na vás mluví pomalu, ne moc dlouho a nic složitého, tak z toho něco pochopíte. To vážně není můj cíl.
Teď si z toho dělám ošklivou legraci, faktem ale je, že má gramatika nedosahuje ani vesnického idiota, zato se úpěnlivě drží na úrovni Američan. Takže bych měl spíš držet hubu, šoupat nožičkama a číst Genki.

 

Závěr:

Dostal jsem se do stavu, kdy už začínám chápat části jednoduchých novinových titulků, což je obrovský zlom. Začínám mít po třech měsících konečně pocit, že dokážu nabité znalosti na něco aplikovat. Nijak smysluplně a s mizivým efektem, ale stejně.

S tím, jak konečně začínám něco zmateně louskat se poprvé dostavila potřeba začít prohlubovat další části jazykových znalostí. A hlavně do sebe konečně narvat katakanu. Seriózně jsem ostuda.

Jsem strašně rád že jsem u toho vydržel. Za tři měsíce jsem dohnal a předehnal svojí předchozí roční snahu. To samo o sobě je strašně potěšující. Musím se za to pochválit. Mám pocit, že se někam posunuju a že třeba někdy dokážu přečíst, ne nutně knihu, ale třeba dětský obrázkový slabikář by byl fajn.

 

Co si z mého nesmyslného povídání odnést:

Pokud se začnete učit někdy japonsky po vlastní ose, tak není úplně od věci do sebe chvíli jenom drilovat slovíčka a znaky. Je to dost pruda, ale ve chvíli, kdy začnete narážet na nadrilované znaky i ve volné přírodě, tak se najednou dostaví chuť učit se gramatiku.

Možnost znalosti alespoň v omezené míře reálně aplikovat je obrovským milníkem a pomáhá usadit do té doby nic neříkající nesmyslné informace o větných stavbách, časech a tak vůbec.

A je dobré se i naučit se učit. Půl hodiny tohohle povídání mi ušetřilo dlouhé hodiny učení a pokud studujete nějaký jazyk, tak se ničeho nebojte a klikněte na tenhle podcast. Výjimkou je, pokud se začínáte učit anglicky. Pak nikam neklikejte, protože je to v jazyce, který ještě neumíte. Pardon.

 

Užitečné zdroje pro učení japonštiny:

• Čtení pro vesnické idioty: NHK Easy
• Jeden ze způsobů jak si narvat do hlavy katanu: Ultimage Katakana guide od Tofugu
• Program který nepoužívám, ale třeba jednou budu: Anki
• Pocast o učení a paměti v kontextu jazyků: Interview s Mattiasem Ribbingem