Vítej u další lekce japonštiny. Dnes se naučíme slovíčko 痴漢. Čte se “čikan” a znamená sexuální obtěžováním především osahávání žen ve veřejné dopravě. Ač by druhý znak obvykle napovídal, že jde o něco čínského, tak jde o činnost oblíbenou spíše v Japonsku. Až děsivě oblíbenou.

Každou chvíli se objevují nové způsoby, jak s tímto problémem bojovat. Zavedení vlaků jen pro ženy. Policistky v civilu jako návnady. Instruktážní obrázky jak se neoblékat jako oběť. Návody jak pobodat úchyla připínáčkem. UV razítka na perverzáky. 

Některé úspěšné více, některé měně, některé silně sexistické a některé jen prostě bizarní. 

Poslední pokus ze strany JR East ale na papíře vypadá překvapivě funkčně. Jednoduchá aplikace v telefonu by měla umožnit obtěžované dívce snadné nahlášení zločinu. Stačí zmáčknout jediné tlačítko a o vše ostatní už se postará systém. 

Aplikace nejprve odešle strojvůdci a personálu vlaku upozornění, že v jejich vlaku je problém se sexuálním obtěžováním. Aplikace má byt natolik přesná, že ohlásí dokonce i konkrétní vůz.  

Strojvůdce má následně vyhlásit rozhlasem, že „ve voze tři dochází k obtěžování.“ Už toto by mělo útočníka zastavit. 

• 

• 

Dále aplikace informuje železniční bezpečnost, která se nachystá na další zastávce vlaku. Tam úchyláka odchytí a předá jej policii. 

V současnosti se aplikace testuje na lince Saikyo, spojující Tokyo a Saitamu. Zaměstnanci železnice v předem určený čas aktivují aplikaci a strojvůdce oznámí, že probíhá test anti-chikan systému. 

V dalších měsících se bude na základě výsledků testu aplikace dále vylepšovat. V červnu přijde druhé kolo testování a pokud vše dobře půjde, tak na podzim ji dostane k dispozici i široká veřejnosti. 

Pokud bude řešení fungovat po technické stránce, tak mě nenapadá vysloveně nějaký zásadní problém. Minimálně po tu část zastrašení útočníka. Úplně netuším, jak bude fungovat identifikace a jeho zadržení, pokud nevystoupí a neukáže na něj přímo sama oběť.  

Jenže tahle aplikace má právě řešit to, že hlášení podobného zločinu je pro oběť extrémně komplikované. Nedokážu si v podobné situaci představit sám sebe, ale věřím, že upozornit, že se mi děje něco nechutného a jsem ponižován vyžaduje značnou odvahu. A pro mnohé je jednodušší prostě zatnout zuby a nějak to vydržet.  

Pořád je to ale krok správným směrem – dáváme obětem další způsoby, jak se bránit. Samozřejmě prevence by byla ideální, ale snadněji se mluví, než udělá. Uvidíme, jak se bude projekt vyvíjet dál. 

Majonéza na chléb i na špagety

Japonci svoji majonézu prostě milují. Takže jsou schopní ji dát na úplně na cokoli. Na párky. Na pizzu. Do nanuku. A na chleba.

Existuje dokonce i super hrdina – Kamen Rider Beast, jehož hlavní charakterovou vlastností je majonéza! A ne – není to reklama. Je to opravdu regulérní seriál!

Jenže jsou rána, kdy je všechno špatně. Nějak vstaneš a rozespale se došouráš do kuchyně. Plácneš tousťákem. Co teď? Nic. Jen bezradně stojíš.

Fakt by sis na něj rád dal majonézu…  Jenže tolik práce.  Vzít láhev. Otevřít láhev. Vzít lžičku. Nabrat mayo. Kydnout mayo. Rozetřít mayo. Zavřít láhev. Tolik práce, a tak málo rána.

Poznáváš se v tom? Tak už nemusíš více zoufat! Ranní retardace už ti mayoprosté snídaně způsobovat nebude! Zachrání tě totiž plátková majonéza!

• 

• 

Firma Bourbon kupodivu nepálí alkohol. Místo toho vyrábí inovativní produkty pro lepší rána. A protože plátková čokoláda měla úspěch, tak nyní rozšířili svůj sortiment i o majonézu.

Nerad majonézu na chlebu? Nevadí! Vyzkoušej špagety mayo carbonara – oficiální recept od Bourbonu.

Smíchej mléko, sýr, vejce, pepř a sůl. Do směsky vraz špagety, promíchej, flákni na to majonézu (pokud nemáš plátkovou, dej tam helmansku) a dle chuti zasyp řasou.

Uděluji čtyři Babicy a přeju dobrou chuť.

Že jde o japonský produkt je patrné na první pohled: v plastovém obalu je zabalený plast a v něm další čtyři plastové obaly ukrývající po jednom plátku tuňákové nebo treskové majonézy.

Balíček majonézy stojí v přepočtu zhruba 40 korun, čokoláda vyjde na korun 50. Spousta zbytečného plastu? K nezaplacení.

Láska nebo zneužívání?

Japonsko a sexualita. Téma, které by vystačilo na knihu o tloušťce středně vypaseného hrocha. A i když chci (teda úplně nechci, ale…) mluvit jen o pedofilii, tak pořádně nevím, kde začít.

V Japonsku je to takové… zvláštní. Ještě pár let zpátky bylo vlastnictví dětského porna legální. Aspoň to už se naštěstí změnilo. Pokud je ale dětské porno kreslené, tak je to furt v cajku. Nemůžeme přeci bránit uměleckému vyjádření. A to dokonce ani když je umělec nechutné prase, které by si zasloužilo narvat krávě do bachoru.

Stejně problematické jsou i zákony upravující sex s nezletilými. Na národní úrovní je legální cokoliv od třinácti výš. Některým prefekturám ale už došlo, že je to kapku nechutné, takže de facto upravily věk souhlasu na 14–18.

Tohle pravidlo se ale pořád většinou vztahuje jen na „opravdový“ sex. Ruční práce, zadní vrátka, dokud nevjede vláček do tunelu, tak vše dobrý.

Že současná ochrana dětí a mladistvých pořád není úplně dobrá si nedávno uvědomili dokonce i v Ósace a upravili místní legislativu.

Doteď platilo, že jakýkoliv nemravný čin s osobou mladší 15 let je trestný. Samozřejmě v tom ale byl háček. V případě porušení byl totiž stanoven postih jen pokud bylo nezletilému vyhrožováno či lháno.

Sex s třináctiletou za peníze? Vše je v nejlepším pořádku. Pokračujte.

• 

• 

Snaží se to ale napravit a zákon zpřísnit. Což je chvályhodné.  Nově je tedy zakázán jakýkoliv styk, jehož jediným cílem je uspokojit sexuální potřebu. Což už je chvályhodné výrazně méně.

V praxi to znamená, že pokud tě v Ósace obviní z pedofilie, tak stačí říct, že tu třináctiletou dívku máš vážně rád.  A už vidím ty soudy, které prozkoumávají hloubku pedofilova citu. Upřímně pochybuju, že tahle úprava poskytne nezletilým nějakou ochranu

Taky se nutně potřebuješ naložit do tofu?

Představ si to. Dlouhý náročný den v karanténě. Ze všech stran se valí zprávy o mrtvých, suchu a ekonomickém krachu. Večer jsi naprosto vyčerpaný a potřebuješ si na chvíli od toho všeho oddechnout.

Napustíš si vanu plnou horké vody. Pomalu se do ní zaboříš. Teplo postupně proniká do tvého těla. Svaly ztuhlé celodenním stresem roztávají a ty se konečně uvolníš. Může být nějaká větší pohoda? Dá se vůbec tenhle úžasný zážitek ještě vylepšit?

Ano, dá! Tedy aspoň podle japonské firmy Village Vanguard.

• 

• 

• 

Dokonalý relax totiž vyžaduje vodu nejen horkou, ale i voňavou, přeci. A co potěší odpočívající nos více, než vůně lahodného odenu – zeleniny a tofu vařené v lehkém vývaru? Koupel, při které nedostaneš hlad, totiž není vůbec žádná koupel. Prý.

Odenem to ale nekončí! Je tu cela řada koupelnových solí „Dashirujiru no Yu“. Takže pokud neholduješ tofu vývaru (upřímně, není divu, není nic moc extra), tak nezoufej! Stále si můžeš vymáchat zadek třeba v ramenu nebo v curry. A to se vyplatí!

A samozřejmě se v tom nemusíš máchat sám – rámen koupel je skvělý dárek. A každému vztahu prospěje, když drahá polovička voní jako hovězí vývar! Sexy!

Anebo se inspiruj marketingem. Curry koupel s mísou čerstvě navařeného curry? Foodgasm level Shokugeki no Souma!

Celé to má jen jedinou vadu na kráse. Koupelnové soli nejsou jedlé, takže pokus vypít vodu z vany může skončit nevolností až otravou. Jsem slyšel.

Extrémně prémiový burger

O japonském přístupu k práci jsem psal už hodně krát, takže jen ve zkratce: Japonci pracují do noci. Dlouho, ale naprd. Tedy neefektivně. Ale nevadí, protože se povyšuje za účast, a ne za schopnosti.

V poslední době se o tomto problému konečně začíná víc mluvit. Dokonce se objevují i nové zákony a vládní iniciativy. Jenže pokud si z těchto iniciativ dělá srandu už i Burger King, tak je na čase se zastavit a trochu zamyslet.

V roce 2017 vláda zavedla takzvaný „Prémiový pátek“. Firmy byly požádány, aby poslední pátek v měsíci pouštěla zaměstnance domů už ve tři odpoledne, a ne ve tři ráno jako obvykle.

A protože je tenhle pátek zároveň i nejběžnějším vyplatím termínem, tak se očekával i přínos ekonomický. Sararymani, omámení ze slunečního světla, měli vyběhnou z kanceláří rovnou do obchodů a značnou část výplaty rozfofrovat.

Akce se rozjela ve velkém. Sámošky zavedli páteční slevy, cestovky udělaly páteční weby, hospody nachystali extra jídelní lístky. Vláda se poplácala po rameni, jak to pěkně vymyslela a jak je svět zase o něco lepší.

Uplynul měsíc, pak další, a ještě jeden a přišlo nečekané zjištění. Vládní doporučení, které není závazné a ani firmám nepřináší nějaké výhody nikoho nezajímá. Já vím. Šokující. V prvních měsících se zapojilo pouhých 11 % zaměstnanců a s přibývajícím časem se už tak nízké číslo začalo propadat ještě hlouběji.

O dva roky později už spousta lidí netuší, že kampaň na prémiové pátky stále ještě existuje. Kdo na ni ale nezapomněl, je Burger King. Akorát teda netuším, proč se rozhodl svézt na iniciativě, jejíž existenci zazdívá už i sama vláda.

• 

• 

V únoru se ve vybraných prodejnách objevila skvělá nová nabídka? Dejte si limitovanou edici „Premium Friday Whooper“ za cenu klasického Whooperu. No kdo by dokázal takové akci odolat?

A co se skrývalo v exkluzivní krabičce s modrým nápisem Premium Friday?

Úplně obyčejný Whooper.

A kartička.

„Co za den je poslední pátek v měsíci? Pravděpodobně je prémiový jen podle názvu a vlastně se vůbec nijak neliší od ostatních pátků. Proto jsme vytvořili Whooper, který je také prémiový jen podle jména a je úplně stejný jako ostatní Whoopery“

Pravda, aby Burger King nikoho nenasmolil, tak raději ještě přibalil kupón na další Whooper zdarma, takže de facto o prémiovou nabídku nakonec opravdu šlo. Ale to už je jen detail.