NINJA » Nejbizarnější zprávy z Japonska… za leden

Nejbizarnější zprávy z Japonska… za leden

Ani nový rok, ani sníh, ani mráz nezabránil Japoncům chovat se iracionálně, takže je tu další nášup bizarních zpráv z Japonska. Tentokrát se pohřbívají erotické hračky, dávají se výpovědi a hlavně: Politici konečně porazili videohry!

Leden, za kamna vlezem a už tam zůstanem

Leden je v Japonsku měsícem výpovědí. Většina firem po novém roce aspoň na tři dny přeruší provoz a vyžene své zaměstnance domů. Ti najednou zjistí takové věci jako že spaní v posteli je lepší než na stole, že existuje denní světlo nebo že mají už několik let dítě. A pro spoustu z nich je to dobrý důvod, proč doma i zůstat. 

Díky tomu mají žně společnosti, jež se specializují na zařizování vypovědí. O jejich služby je v lednu takový zájem, že musí paradoxně samy nabírat nové brigádníky.

Jejich služby ale nejsou jen o chybějící odvaze dát agresivnímu manažerovi obálku s nadpisem „Sayonara“. Za 30 000 jenů zajistí i vyrovnání nevybrané dovolené a samozřejmě odstupné.  Právě to je často u výpovědí kámen úrazu. Nejen v Japonsku.

Hodně zajímavé je, kdo všechno tyhle služby využívá. Sararymani, alias kancelářské krysy, asi nikoho nepřekvapí. Přibývá ale i žádostí z jiných sektorů. Výpověď skrze prostředníka už dávají i asistenti politiků, televizní baviči, vojáci, hostesky nebo erotické masérky.

Hlavně u těch posledních tu nutnost profesionálního zastoupení hodně chápu. Podniky tohohle typu vedou často dost pochybné typy. Zatímco jedné holce zvládnou ukázat prostředníček, tak na armádu právníků to už přeci jenom nestačí.

Otaku dostali naplácáno

Proč já se vůbec snažím někomu vysvětlit, že otaku jsou v podstatě milí a v rámci možností i příčetní lidé? Že pedofilní loliconi ani smradlaví NEETové rozhodně komunitu nereprezentují?  Proč?

Pak si otevřu noviny a co vidím: “Stovky otaku stály ve frontě na naplácaní na zadek od populární dabérky.” Jako vážně? 

Úplně slyším ten rozhovor:

“Ahoj mami.”
“Jo, byl jsem ve včerejších novinách.”
“Víš mami, já ti tak úplně nemůžu říct ve kterých.”
“Ale ne mami, mám tě moc rád. Právě proto víš. Takhle mě totiž můžeš mít ráda i ty a já se nemusím bát vydědění.”

O co šlo: Známá dabérka Aoi Yuki (Madoka Kaname z Puella Magi Madoka) se pokouší i zpívat. Dělá takový ten klasický popík, který zní úplně stejně jako jakýkoliv jiný a jehož hlavní devízou je, že nikoho neurazí.

Podle hudby si ji fakt nikdo nezapamatuje. Ne bez masivního marketingu. Takže se holka opřela do propagace. A musím uznat, zasáhla do černého. Uhodila hřebíček na hlavičku. A na zadeček. Opakovaně.

V rámci svého minikoncertu odehrála přesně dva songy, takže jí zbylo překvapivě hodně volného času. A čím ten čas vyplnit lépe, než poděkováním fanouškům?

V Japonsku, hlavně u dívčích kapel, jsou běžné tzv. handshake eventy. Ty ti umožní vystát si pekelně dlouhou frontu, potřást si rukou s oblíbenou zpěvačkou, vyměnit pár vět a nechat se odvléct ochrankou za nevhodné chování.

Jenže Yuki (a hlavně teda její manažer) nechtěla riskovat, že by mohla být ještě zaměnitelnější, než je teď. A tak to vzala z opačného konce.

Místo ruky si nechala nastrčit ctitelovo ctěné pozadí, rozpřáhla se olbřímím skládacím vějířem a prásk. Další spokojený fanoušek. A všechna čest: podle fotky se do toho holka opřela opravdu poctivě.

Kdo měl o něco takového zájem? Překvapivě všichni. A co si budeme. Kdybych tam byl já, tak se taky postavím do fronty. Pro tu prdel…

Pokud tě zaujal její drsňácký kostýmek, tak jde o obleček z videoklipu k její písni „Unbreakable“. Musím ale upozornit, že na celém songu je zdaleka nejzajímavější počáteční varování „Toto video obsahuje násilí a vandalismus. Prosím buďte při sledování opatrní.“ Jako opatrný na co? Abych omylem nevzal klávesnici a neotřískal si ji o hlavu ve snaze umlčet všeobjímající generičnost písně?

Staň se Karate Kidem

Miluju gašapony – automaty na hračky, které najdeš v Japonsku snad na každém rohu. Během posledního výletu jsem málem z batohu vyházel všechno rezervní spodní prádlo jen abych udělal víc místa na kapsle. Zachránila mě jen má ocelová vůle (a nedostatek stojenových mincí).

Díky tomu mi na poličce stojí jen kabuki sova, morfér, funkční minigašapon, kamen rider, liščí maska…

No, co si budeme, pořád jsem dal Japoncům slušně přivydělat. A to ještě štěstí, že jsem odjel a nezůstal tam na pořád. Každý měsíc se totiž v gašaponech objevují nové a nové bizárky a to by byla moje zkáza. Zemřel bych hlady, na ulici, v nouzovém přístřešku slepeném z gašaponových kapslí.

Široké pole podivností v lednu rozšířila novinka „Maji de Wareru Kawara“. Střešní taška podepřená cihlami umožní vyvolat svého vnitřního Karate Kida i tobě! Tašky jsou totiž navrženy tak, aby se daly poctivě rozfláknout vejpůl. No není to boží?

Jediná věc, podivnější než karate tašky, je jejich propagace. V krátkých videích se dámy wrestlerky snaží s grácii zneuznané popové hvězdy rozseknout co největší hromadu tašek. A samozřejmě tě o takový zážitek nemohu ochudit ? Tamu Nakano se pokusí o 23 najednou! Povede se jí to?

Těžko říct. Podle videa udělala akorát strašný bordel a zranila si ruku. Ale to asi jenom nejsem schopný docenit kvality japonských profi zápasnic.

Co ale ocenit umím, je kreativita hračky, kterou si pro podobný pokus musíš koupit osmkrát (320 Kč). A co víc, během pěti vteřin úžasnosti si ji navíc zničíš a vše musíš kupovat znova! Geniální.

I erotické pomůcky si zaslouží pohřeb

Když jsem posledně mluvil o tom, jak se KFC modlí za kuřata, tak jsem zmínil, že dělat pohřební rituály za všechno možné je v Japonsku poměrně normální.

Asi nejčastější je ale pohřbívání panenek. Přeci jenom, která neživá věc by měla mít duši, když ne napodobenina člověka. Poměrně velké množství chrámů a svatyní tak nabízí obřady a pohřby, v rámci kterých se můžeš se svou panenkou důstojně rozloučit. A zároveň minimalizuješ riziko domácí divadelní produkce hororu Chucky.

Jenže pořád je tu diskriminace. Když do svatyně doneseš svou oblíbenou panu v životní velikosti s 3+ tělesnými otvory, tak tě pošlou do háje. A přitom k jaké panence bys měl mít silný citový vztah, když ne k téhle?

Navíc se té panny zbavit fakt musíš. Chápu, že ji máš hodně rád, ale smůla. Používáním se prostě časem opotřebuje. A ano, mohl bys ji jen tak vyhodit. Jenže je to nadměrný odpad. A ten v Japonsku do popelnice nesmí.

Samozřejmě, můžeš mé varování ignorovat a v klidu i do kontejneru hodit. Jenže pak se nesmíš divit, až tě někdo udá. Za vraždu. Víš, nevýhoda realistických panen je, že vypadají opravdu realisticky. Ale neboj, nebudeš zdaleka prvním plastovým milovníkem, vyšetřovaným pro vraždu.

Kde je ale poptávka, tam je i nabídka! Osacká společnost Human Love Doll Company nabízí hned tři pohřební balíčky.

Standard za v přepočtu 10 000 korun. Obyčejný pohřeb, obřad, certifikát a památeční foto.

Pokud svoji milenku zas až tolik nemiluješ, tak oceníš hromadný pohřeb za 6 000 korun. To samé, co standard, jen pro několik „dívek“ najednou,

Seriózním milovníkům je určen Andělský pohřeb za 18 000. Celého rituál se můžeš osobně zúčastnit, panně je přečten dopis na rozloučenou a ještě ti kousek zabalí a pošlou na památku.

Že jde o opravdu seriózní byznys dokazuje i přítomnost mnicha Katoreie. A věřím, že nikoho s plastovou milenkou neurazí fakt, že si občas bokem trochu přivydělá jako transgender pornoherečka.

Nemáš plastovou, ale reálnou přítelkyni? Nemusíš zoufat! Pohřby jsou pro Human Love Doll Company ve skutečnosti jen vedlejšák. Jejich hlavní pracovní náplní je přetvářet živé dívky na živé panenky. Protože… proč ne?

Politici vítězí nad videohrami

Neumyl jsi nádobí? Dostal jsi špatnou známku ve škole? Praštil jsi svého šéfa žehličkou? Všichni víme, kdo za to může: Videohry!

Naštěstí jsou tu ale hrdinní politici, kteří nás před touto hrozbou ochrání! Teda ne nás, zatím jen japonské děti, ale nezoufej! Už teď se naši komunističtí poslanci snaží vyhnat studenty povinně na pole, takže třeba ani u nás není zákaz videoher daleko!

Desátého ledna zasedl zastupitelstvo prefektury Kanagawa oznámilo návrh nové ho zákona. Děti mladší 18 let by podle něj mohli legálně hrát pouze hodinu denně, případně 90 minut o víkendech.

Že tohle není v civilizované zemi možné? Je. A ještě víc! Zákon dokonce zakazuje středoškolákům používat telefony po desáté hodině. Po deváté, pokud chodí teprve na nižší střední. Výjimku má využívání smartphonů pro vzdělávací účely. Mám pocit, že spousta her se zázračně stane přes noc edutainmentem.

A Kagawa není jediná. Zákon na omezení smartphonů chce zavést i Osaka, protože telefony jsou přeci hlavním důvodem, proč děti chodí za školu. Rozhodně to není šikana, nebo jiný podobný zástupný problém.

Teď si asi řekneš, že to je jen takový haha zákon. Jo, jeden magor ho možná navrhl, ale v soudném světě přeci nemá šanci nic takového projít.

Víš, to že píšu zprávy se zpožděním, má jednu výhodu. Vím, jak to dopadlo: 18. března byl zákaz odsouhlasen a od 1.dubna nabyl platnosti. Jako opravdu.

Obzvláště v době uzavření škol a omezení vycházení je toto nařízení velmi bolestivé. Ale naštěstí je tu ještě televize, která nijak omezena není, a tak může zaplnit prázdné životy Kagawských dětí nějakými hodnotnými seriály.

Za porušení zákazu není stanoven žádný trest, takže nejspíš ani nebude nijak kontrolován, ale stejně je zarážející, co všechno dokážou někteří lidi vyplodit. A co jim ostatní odsouhlasí.

Sdílení je láska!

Tohle čtení tě bude bavit: