Veřejnoprávní televize se mění v yakuzu, z automatů vylézají chapadla a matky obsadily Akihabaru. To není nové anime, to jsou jen zprávy z Japonska. Vítej u přehledu toho nejbizarnějšího, co se v Japonsku v červenci událo.
5. Invaze matek
Mekka západních otaku. Jediné místo v Japonsku, kde koupíte všechny ty divné chutě Kit Katu. Jediné místo v Japonsku, kde koupíte všechno to kreslené porno svých snů. Jediné místo, které naplňuje představy o šílenství země vycházejícího slunce. Místo zaslíbené. Místo kde jsou Japonci opravdu divní: Akihabara (…a taky trochu Harajuku…)
Tentokrát ale Akihabara překonala sama sebe. Špatně placené hostesky s letáky na krachující mangacafe byly na pár týdnu z ulic vytlačeny kreslenými matkami. Matkami s mocným polstrovaným klínem. Určeným k ležení. A hojně využívaným. Vítejte v Japonsku.
Nejde ale o klíny jen tak samoúčelné, to zase ne! Tato stehna totiž poctivě propagují nové letní anime! To vypráví příběh chlapce s oidipovským komplexem, jenž se propadne do fantasy světa. Společně s matkou. A ani se nerozkoukají a hned se na ně vyřítí sexy elfky, lolity a bůhví jaká další sexy havěť. Netrvá dlouho, slovo dá slovo a chlapec, matka a sexy havěť společně vytvoří harém družinku, jež zažívá jedno dobrodružství za druhým.
Na matčina prsa nijak neodkazující název „Do You Love Your Mom and Her Two-Hit Multi-Target Attacks?“ už je pak jen třešničkou na dortu.
Jak nad tím přemýšlím, tak marketingový specialista, cílící na chlapce, ochotné si lehnout na veřejnosti na plyšový klín kreslené postavičky, vlastně moc dobře ví, co dělá. Ale pořád bizárek.
Samozřejmě nešlo o jedinou propagaci. Fanoušci si na místě mohli i koupit ve slevě novely, jež posloužily jako předloha pro tento kinematografický skvost. Tedy aspoň pokud splnili podmínku slevy: doprovázela je matka. Matka, která se za ně nestydí, je ochotná se s nimi ukázat na veřejnosti a není najmutá. Nebo nafukovací.
4. Chapadla v automatech
Gashapony, neboli kapsulové automaty jsou naprosto boží věc. Stačí do nich vhodit pár mincí, zatočit kličkou a voilá: Právě jsi na dětské tváři vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Nebo jsi nebohému dítěti právě způsobil doživotní trauma.
Jsou automaty, jež ve svých útrobách skrývají kapsle plné roztomilosti. Vpadávají z nich rozkošná antropomorfní vajíčka, hračky ze super sentai nebo veselé figurky. Nejsou to ale gashapony jediné.
V podloubích nákupních středisek existuje temná klika morbidnosti a zvrhlosti. Bezostyšně se schovává všem na očích. Sbírka ohavnosti, která místo roztomilého králíčka vydá figurku přejeté kočky, uřezanou ruku nebo figurky zasunující prsty do zadnic jiných figurek. Ten druh automatů, které preferuju já.
No a tahle kategorie automatů má od července úžasný nový přírůstek v podobě série Tentacle☆Paradise. Bylo by to nechutné, ale v názvu je hvězdička, takže je to v pohodě. Potřebuješ ho mít? Není problém! Stačí v přepočtu 80 korun (plus letenka do Japonska v hodnotě kolem 13.000Kč) a i ty se můžeš stát hrdým majitelem jednoho z pěti rozhodně ne úchylných chapadýlek.
Chapadlo je doma, co teď s ním? Chapadla jsou hodně ohebná a docela dlouhá (10cm), takže doporučuju vzít tak dvě, tři, k tomu nějakého plyšáka a zrekonstruovat si scénu z nějakého svého oblíbeného anime. Mě teda aspoň žádné jiné použití nenapadá. Ale rád se nechám poučit.
3. Evoluce krabích tyčinek
Krabí tyčky. Kus namleté rybí pasty, která má připomínat mnohem dražší a kvalitnější maso. Nuda, vhodná akorát do polic se zlevněnými potravinami v místním Kauflandu. Aspoň dokud chvíle, než se dostane do rukou ne zcela příčetnému japonskému výrobci.
Dovol, abych ti představil firmu Ichimasa. Dlouhou dobu ji trýznil jeden velký problém: Co udělat, aby ty plonkové krabí tyčky přebily všechny ty cool stejky a sexy uzené tuňáky? Hledání bylo dlouhé a plné útrap. Na konci ale stála jednoduchá odpověď: Nabarvíme je na modro a dáme jim příchuť sody.
Jop. Protože krabí tyčinka, vyrobená z ryby, chutnající jako soda a vypadající jako šmoulí penis vůbec není bizárek. A pak se snaž někoho přesvědčit, že Japonsko vlastně vůbec není tak divné, jak se říká. Pche.
Ale abych Ichimase úplně nekřivdil. Jejich cílem bylo vytvořit produkt, jenž by si lidé chtěli sdílet na facebooku a fotit na instagram. A stvořili něco tak zajímavého, že o tom píšu třeba já. Takže…úspěch!?
2. Japoncům vstup do restaurace zakázán
Akio Arima je Japonec. A taky kuchař. Rád dělá rámen. Dělá ho tak moc rád, že si na Okinawě otevřel restauraci. Má to ale jeden háček. Začali mu do ní chodit Japonci. Arima se ale zaskočit nenechal – zakázal jim vstup. Jakože fakt.
Od prvního července zákazníky Arimovy restaurace vítá nová a silně nepřehlédnutelná žlutá cedulka:
„Japonští zákaznici,
Vychování japonských turistů je rok od roku horší, tudíž v naší restauraci minimálně do konce srpna nebudeme obsluhovat japonské zákazníky.
Nadále budeme přijímat pouze zámořské zákazníky, čímž to se omlouváme místním Japoncům a zákazníkům, jež zde jedli každý rok a zároveň bychom je rádi požádali o jejich spolupráci.
Momentálně zvažujeme obnovení běžného provozu od září.“
Arimova restaurace, Yaeyama Style, je typickou rámenárnou – to znamená, že je prťavá a je v ní do kupy deset míst, včetně toho za pultem pro kuchaře. Proto tedy i vyžaduje, aby si každý host objednal aspoň jednu porci.
Jenže Japonci prý na tohle dost často prdí. Nosí si jídlo z venku, objednávají si jednu mísu pro tři a nosí sem své děti. Což se tu také nesmí.
A když prý řeknete matce, aby si své batole nechala za dveřmi, tak se z nějakého neznámého důvodu naštve. A naštvané matky jsou pak agresivní na obsluhu. A obsluha je pak ve stresu. A vystresovaná obsluha pak dává výpovědi. A majitel pak musí obsluhovat sám. Z čehož je taky ve stresu. No a jak to pak dopadá, už víš.
Teď je v restauraci klid, majitel zvládá v pohodě obsloužit oba dva své hosty (výjimečně nepřeháním, opravdu má teď často jen dva hosty za celý den) a může trochu zrelaxovat.
Odpočinek už mu ale začíná trošku lézt na mozek a tak zvažuje, že některým ověřeným krajanům by mohl vystavit členskou kartičku, která by jim umožnila poobědvat u něj i přes zákaz.
1. Politikou proti veřejnoprávní yakuze
Typický japonský byt 2×2 metry někde na předměstí Tokija. Postarší žena rozklepanýma rukama zvedá šálek čaje k ústům. Po čele ji stéká pot. Pomalu usrkáva horkou tekutinu. Oči ji neustále těkají směrem k oknu, zakrytému těžkým závěsem. Vteřina za vteřinou pomalu plyne, každá zdá se delší než ta předchozí…
Tíživé ticho najednou naruší přibližující se kroky. Žena zbledne. Kalíšek padá z ruky, jež jej již nedokáže déle udržet. Ten moment, kterého se děsila celé měsíce je tady.
Klepání na dveře.
Žena zadržuje dech. Pořád, doufá, že osoba na chodbě to vzdá. Že odejde a nechá ji bát. Že ještě nepřišel ženin čas.
Klepání zesiluje. Hluk musí být slyšet po celém domě, ale žádná pomoc nepřichází.
Dveře se otřásají v pantech. Ženě dochází, že tentokrát už neunikne. Skrývala se dlouho, ale Oni jsou neúprosní. Nakonec dostihnou každého. „Nemůžete mě nechat na pokoji?“ vykřikne zoufale.
Klepání ustane.
Záblesk naděje v ženiných očích krutě pohřbí hluboký hlas z opačné strany dveří: „My vybíráme poplatky za televizi. My nenecháme na pokoji nikoho.“
My máme exekutory, Japonci mají zase NHK – veřejnoprávní televizi, obdobu naší ČT. Stejně jako ČT, i NHK z velké části živí poplatky od lidí. Které ale lidi dost často nechtějí platit. NHK nakonec došla trpělivost a obrátila na soud. Jenže soud vše rozsoudil na první pohled šalamounsky – prohlásil, že povinnost platit má každý, ale že stát nemá žádnou povinnost tyto poplatky vymáhat.
NHK nezbylo nic jiného, než sáhnout po poslední možnosti, která jí zbývala – po outsourcingu.
Poplatky za NHK díky tomu začaly vybírat typy, jež by odmítla i yakuza. Následoval nával hlášení o vyhrožování, zastrašování a došlo dokonce i k případům sexuálního obtěžování. To vše kvůli poplatkům za televizi! Z NHK se v krátké době stal ještě větší strašák, než všichni exekutoři, jehovisti a podomní prodavači encyklopedií dohromady!
Představ si, že by tvoje babička neodpovídala na zvonky ze strachu, že za dveřmi je Česká Televize! Jako snažím se lidi přesvědčit, že Japonsko fakt není tak divné, jak se na internetu povídá, ale tímhle mi fakt nepomáhá!
Hněv NHK se zaměřil i na Takashiho Tachibanu a tady to začíná být ještě zajímavější. Takahashi se totiž nezamkl do sklepa, nezačal žít na ulici pod falešným jménem ani neemigroval do Uzbekistánu. Takahashi založil politickou stranu. A celý její program shrnul do jejího názvu: Ochraňte národ před NHK.
A protože je to strana legitimní, tak má i mnohá práva. Třeba právo na živé vysílání v…ano uhodli jste…v NHK!
Výsledkem je 18 minut čirého politického bizárku. Vychutnej si ne příliš dobrý překlad jednoho z těch zábavnějších momentů:
Vy, jež sedíte před svými televizemi: Rozdrťte NHK. Zaměstnanci NHK, zde ve studiu: Rozdrťte NHK.
Je to jednoduché.
Pro ty z Vás, jež neplatí poplatky NHK, „Rozdrťte NHK“ znamená zastavit signál NHK. Nebo abych to řekl technicky: implementujte rušení signálu NHK.
Rozdrťte NHK.
Proč bychom měli rozdrtit NHK? Protože NHK tají pravdu o tom, že její moderátor s moderátorkou se dopustili nevěry a měli spolu sex v autě na ulici.
Lidé – sex v autě na ulici!
V magazínu se objevila reportáž, že uvaděči večerního programu „Marugoto Yamanashi“ spolu měli sex v autě na ulici. NHK ale tento incident zamlčuje. To se stalo tři roky zpátky.
Moderátor stále pracuje pro NHK, ale moderátorka byla podle všeho propuštěna. Pokud toto není sexuální obtěžování a zneužití moci, tak pak už nic.
NHK svým divákům tento skandál stále nevysvětlila. Toho dne, kdy byl onen incident zveřejněn, došlo k výměně moderátorů, jež měli sex v autě na ulici, za moderátory, kteří sex v autě na ulici neměli.
Nikdy nebylo vysvětleno, proč k výměně došlo. Divím se, že si dovolí přejít tak závažný incident, jako kdyby se nic nestalo?
Nevěra!
Na ulici!
Sex v autě!
Necháme to jen tak?!
Ještě jednou:
Nevěra!
Na ulici!
Sex v autě!
Řeknu to znova: Nevěra a sex v autě na ulici!
Rozdrťte sex v autě na ulici zamlčující NHK!
