Letenky do Japonska koupené. Dva měsíce do odletu. Přítelkyně začíná čím dál častěji opakovat, že bychom mohli začít něco zařizovat. Já tvrdím, že času dost. Společně se shodneme, že pravdu má ona. Je tedy na čase pořídit Japanese Rail Pass a japonskou sim kartu. Naštěstí (možná) pro tebe to znamená i další díl mých rad na cestu.
O vlacích a jahodách
Vlaky jsou v Japonsku drahé. Jako, není problém jet šinkanzenem, jen je potom problém zaplatit nájem. Ale co, ledviny má přeci každý dvě, ne? Kamarád mi onehdy vyprávěl, že miloval, když mu univerzita dala na cestu na konferenci. Dostal peníze na šinkansen, on si místo toho vzal letadlo a najednou měl dost peněz, aby si mohl koupit i … jahody. Jestli je totiž v Japonsku něco dražší než vlaky, tak jsou to jahody.
Pro ilustraci: Šinkanzen Nozomi tě při cestě z Tokia do Ósaky vyjde na 14500 JPY, což je při dnešním kurzu nějakých 3200 Kč. Pálka jak sviň, na druhou stranu zase zvládneš přejet skoro 600 km za dvě a půl hodiny. Oproti tomu krabička deseti jahod stojí v Ginze klidně i 6000 JPY a sežereš ji za dvě minuty.
Do fronty na šinkanzen
S jahodama nepomůžu, ale na vlaky je tu ale vychytávka: Japan Rail Pass. Tenhle svatý grál japonského cestování funguje jako ultimátní vlaková propustka. Místo toho, co by ses tulila k upoceným salarymanům ve frontě na turniket, tak si jednoduše projdeš bokem kolem okýnka, mávneš Rail Passem a můžeš se zvesela tulit k upoceným salarymanům ve frontě na vlak.
Jestli totiž Japonci v něčem vynikají, tak je to schopnost tvořit spořádané fronty. Absolutně na cokoliv. Koncert? Fronta. Vlak? Dvě fronty. Obchoďák v neděli před otevřením? Hlouček. Proto musí pět minut před osmou vyjít hlídač a uspořádat neukázněné důchodce do rovné řady. Klikatění se trestá zlým pohledem. A to fakt nechceš.
Rail Pass platí po celém Japonsku a na všechny JR vlaky včetně šinkanzenů(!) s výjimkou dvou nejrychlejších. To v praxi znamená 90 % japonských vlaků. Máš s ním zdarma rezervačku na sedačky. Platí dokonce i na trajekt na Myajimu. (Ostrov s takovou tou velkou červenou plovoucí bránou, co je na těch japonských fotkách, na kterých není Fuji). A to se fakt vyplatí.
Jdeme nakupovat!
Okay, přesvědčil jsem tě, že JRP je fakt dobrý nápad. Yay! A stačilo jen použít základní matematiku a chvílí se ztratit u jahod! Krok 2: Teď je ho třeba taky někde koupit.
Univerzální Japan Raill Pass se u nás dá koupit u Student Agency za následující ceny:
- 7denní JRP / základní – dospělý: od 6 919Kč/osoba
- 14denní JRP / základní – dospělý: od 11 026 Kč/osoba
- 21denní JRP / základní – dospělý: od 14 106 Kč/osoba
My ale nejsme magoři, a proto prdíme na zbytečně drahého žlutobusníka a raději pošleme peníze pěkně do zahraničí. Já obvykle využívám Japan Raill Pass by Japan experience, který má ke dnešku (20.8.2019) ceny následující:
- 7denní JRP / základní – dospělý: od 273 USD (6 359 Kč)
- 14denní JRP / základní – dospělý: od 434 USD (10 109 Kč)
- 21denní JRP / základní – dospělý: od 555 USD (12 928 Kč)
Což znamená, že u tří týdenního pasu ušetříš víc jak 1000 za osobu. Doručují FedExem a zatím jsem s nimi neměl žádný problém.
Ale mě se líbí Tokio…
Gratuluju, utratíš dvanáct tisíc za letenku, abys strávil dva týdny mezi panelákama. Si klidně mohl jet tramvají v Ostravě na Dubinu. A ještě bys měl levnější rejži.
Jako seriózně, v Tokiu fakt není moc o co stát. Cokoliv staršího 80 let srovnalo zemětřesení. Co přežilo zemětřesení nepřežilo Yakuzu. A co nějakým způsobem přežilo zemětřesení, a dokonce i Yakuzu, tak nepřežilo Olympiádu.
Víš, co udělali s nejslavnějším tokijským mostem kvůli olympiádě? Postavili přes něj mnohem větší most, takže teď působí jako zatuchlý podchod. Na dva dny dobrý, ale pak pohladit Hachika a hurá na vlak dál.
No ale Kjóto…
Co když ale chceš jet na dva týdny do Kjóta, to je přeci pěkné a staré město. A jsi fakt přesvědčená, že ti Kjóto bohatě stačí a opravdu nechceš cestovat po celém Japonsku?
To je jednoduché: dva dny se budeš skvěle bavit, třetí den budeš vděčná za cokoliv, co nebude začínat torii bránou a čtvrtý den vyměníš slezinu a půlku ledviny za lístek na vlak kamkoliv jinam. Třeba do Ósaky. A ve chvíli, kdy ti výlet do Ósaky přijde jako dobrý nápad tak už máš opravdovou krizi.
Ale já fakt chci do Kjóta
Jako, uznávám, že na týdenní výlet nemá smysl utrácet 6000 za celojaponský lístek vlak. Teda, podle mě na týden ani nemá smysl jezdit do Japonska, ale jsou to tvoje peníze, ne moje.
Nicméně dejme tomu, že přijmu absurdní premisu, že někdo cestuje do Japonska jen na týden. Pak přijdou vhod regionální rail pasy – například Kansai wide area pass. Ten vyjde na 5 dnů na necelé dva tisíce korun, za což umožní pohodlně navštívit Kjóto, Naru nebo Himeji a rychle projet Ósakou.
Obdobné pasy existují v podstatě pro každý region. Dá se koupit samostatný Hokkaidó pas, Kanto pas pro okolí Tokia nebo třeba Kjúšú pas. Existuje dokonce i Šikoku pas, aniž by se tam dalo kamkoliv reálně dojet vlakem. A to se vyplatí.
Japonce nebrat
Všechny tyhle pasy mají dvě nevýhody: stejně jako některé japonské restaurace jsou Rail Passy Japoncům zapovězeny a dají se zakoupit pouze v zahraničí. To první tě pravděpodobně úplně neštve, to druhé ale znamená, že ho musíš koupit předem a pokud se rozmyslíš na místě, tak máš smůlu.
Všechno se dá samozřejmě obejít – pořád si můžeš JRP koupit na americkém webu a nechat si ho do Japonska doručit fedexem. To ale znamená dva tři dny čekání na jednom místě
Abych byl úplně přesný: to, co ti přijde, ještě není samotný Raill Pass, ale jenom kupón na něj. Tento kupón má platnost 90 dní (takže kupovat ho s půlročním předstihem je lehce kontraproduktivní) a za reálný JRP se dá vyměnit prakticky na každém větším nádraží.
Ale já vážně nechci JRP, protože proto!
Urghhhhh…tak dobrá. Jednou z mála alternativ k Rail Passu, jež se dá koupit přímo v Japonsku je Seishun 18 Kippu. Za necelých 12000 JPY (asi 2400 Kč) s ním může jezdit pět dní po celém Japonsku turista, Japonec, Batman, kdokoliv.
Byla by to zajímavá volba, kdyby nebyla ke koupení pouze v době, kdy mají místní volno. A to v zemi, ve které byla sebevražda z přepracování klasifikována jako pracovní úraz, není úplně často.
Reálně se dá pořídit v březnu, v červenci a v prosinci, což jsou měsíce, kdy po většinou fakt v Japonsku být nechcete. Teda aspoň pokud si nechcete vypotit oči prdelí nebo slavit japonské Vánoce. A fakt nevím, co z toho je horší varianta.
Občas je třeba uhnout z trasy
Může se stát, že budeš chtít navštívit místo kam nejezdí vlak. Proč ne, často ty nezajímavější místa jsou tak trochu z ruky.
Jaké jsou možnosti: Můžeš se třeba zkusit vloudit mezi čínské turisty (poznáš jednoduše – ti Asiati, co nestojí ve frontě). Je totiž úplně jedno, jak moc je svatyně/hrad/podmořská jeskyně/nitro aktivního vulkánu z ruky, vždy tam najdeš autobus s Číňany.
Není úplně jednoduché zaměnit tě za čínskou šedesátníci nebo máš špatné social score? Co takhle kolo? Pokud je to do nějakých 20 km, tak jde o velmi validní volbu. Japonsko je biciklování velice nakloněno: jednak Japonci moc neumí řídit, takže jezdí fakt pomalu a druhak tu cyklistům projde prakticky cokoliv. Bonus: půjčoven kol je tu fakt kupa.
Varování: pokud měříš o něco víc než běžný zahradní trpaslík, tak doporučuju se primárně poohlédnout po elektrokole – nebudeš se mlátit kolenama do brady takovou silou.
Pirátem japonských silnic od tisícovky na den
Pokud chceš někam víc do divočiny – třeba kamkoliv na Šikkoku – tak ti možná nezbude, než si vypůjčit auto. I to se dá. Stačí si vyřídit mezinárodní průkaz, což můžeš kdekoliv na obecním úřadě s rozšířenou působností. Potřebuješ akorát řidičák, občanku, fotku, žádost a padesáti kačku. Vyřizuje se zpravidla na počkání, takže opravdu pohodka. Po Japonsku s ním můžeš trandit rok, dřív tě ale vyhostí kvůli vypršení víza, takže není třeba stresovat.
Vypůjčení auta stojí zhruba 1000 korun na den, když ti nevadí mít nohy vystrčené z okýnka a cca 1250 korun, pokud se chceš do auta vlézt celá.
Co není na Facebooku, to se nestalo
S Japanese Rail Passem si rovnou kupuju i datovou simku. Japonsko je totiž země technologicky absolutně na špičce, což je krásně vidět třeba na popularitě sklapovacích telefonů – véček a na nemožnosti zaplatit kartou v čemkoliv krom Starbucks.
Na druhou stranu mobilní internet je tu fakt dobrý. Tak dobrý, že koncept free wifi tu udržuje jen pár posledních výsep západního imperialismu: McDonalds a AppleStore. Pokud tedy nefandíš konceptu navigace podle papírové mapy a jízdních řádů na zastávkách, tak budeš potřebovat kapesní wifi (ideální pro 4+ lidi, kteří chodí všude spolu) nebo datovou sim kartu.
Za lenost se platí, ale není to tak hrozné ?
Simka se dá se pořídit přímo v Japonsku, podle všeho třeba Bic Camera je docela levná, ale upřímně, já jsem líny ji shánět na místě a objednávám si ji dopředu. Neomezená data na 30 dní za tisícovku mi přijde jako rozumná cena a co jsem se tak díval, tak v Japonsku bych sice pořídil levněji, ale nijak výrazně.
Navíc je prodává stejný web jako JRP, takže poštovné navíc v celkové hodnotě nula. Simky pro letošní výlet už jsou doma – dají se koupit dopředu, lhůta 30 dní začne až v momentě jejich aktivace.
A to je z druhé fáze příprav na cestu v podstatě všechno. Směna peněz je porod, takže ji raději zatím odkládám. Příště se tím pádem asi podíváme na nějaké aplikace do telefonu a na weby, podle kterých plánovat cestu, co ty na to?