Japonsko je vlastně docela normální země. Pověst největšího podivína v téhle sluneční soustavě má dost neprávem a život v něm je vlastně dost poklidný.
Pokud teda bizárky přímo nevyhledáváte. Pak jich najdete fakt kupu. A já bizárky rád. A ještě radši se o ně dělím. Takže bez dalšího otálení, představuji pět nejbizarnějších zpráv z Japonska na které jsem za poslední měsíc narazil:
5) Slavnostní odchod do řidičského důchodu
Že jsou Japonští důchodci postzrachem všech silnic je stará známá věc. Pletou si brzdu s plynem, usínají za volantem a pamatuju i případ seniora důchodce který to zaparkoval do výlohy sámošky aby si vzápětí u pokladny požádal o cigára.
Co ale s tím? Ideální by bylo, aby důchodci neřídili. Ale jak jsou staří, tak jsou i tvrdohlaví a ne a ne se toho řidičáku vzdát.
Všemožné organizace se jim život bez auta snaží zpříjemnit. Pár let zpátky třeba dostávali v prefektuře Aichi „Průkaz vysloužiléhop řidiče“ se kterým měli nárok na slevu 20% na nudle a 10% na pohřeb.
Na téhle vlně se snažil svézt i mcdonald, který svého času dával slevu 110 yenů pro důlchodce bez řidičáku na happy meal.
Nejnovějším lákadlem je „Slavnostní odchod do řidičské výslužby“.
Promovideo „Dlouhá poslední cesta“ nás provede příběhem opravdového 78 letého dědečka s řidičákem. Rodina o něj má strach, ale on ne a ne se vzdát svého místa za volantem.
Nakonec jej ale přemluví na poslední velký výlet s manželkou, který má byt zároveň rozlučkou s jeho řidičskou kariérou. Zajedou si do lázní, dobře se napapají a na zpáteční cestě je zastaví policie.
Co se děje? Překročení rychlosti? Poslední pokuta? Nedokouřený joint za oknem?
Světla! Hudba! Fanfáry!
Z ničeho nic na nebohého dědečka vyskočí kapela, vnukové mu gratulují k jeho rozhodnutí, žena mu čte srdceryvný dopis, dálniční policie děkuje, maskoti se klaní… dokonalá past sklapla.
A dálnice jsou zase o něco bezpečnější.
4) Sedm smradlavých
Sexy anime postavičky se dají udělat z čehokoliv. Absolutně z čehokoliv. Jako vážně. Můžete mít sexy lodě, sexy nanuky, sexy plechovky. To ale Japoncům stále nestačí. Teď, díky společnosti Gatsby, se hranice příčetnosti posouvá zas o něco dál.
Z temného porostu pánského podpaží útočí na křehká dívčí srdce nová sedmice sexy bišíků. Sedmice pánských zápachů. Sedm smradlavých:
▲ Jako první je zde „Mléčný smrad“ se svými Goo goo pistolkami.
▲ Za ním následuje energický “Kyselý smrad“ neohroženě svírající mocný Předmět X!
▲ Palebnou silou mocného rotačního kulometu „Spice mill 23“ disponuje mužný „Kořeněný smrad“!
▲ Na fanynky lolibíšíků v podpaží čeká „Plesnivý smrad“ a jeho mocní Smrdimoni!
▲ „Zapařený smrad“ se vrhá do bitvy vyzbrojen víkem od napařovacího hrnce!
▲ Nejedno srdce se zastaví při pohledu na chladnou eleganci vyzařující z „Lepkavého smradu“.
▲ Celou sedmici uzavírá mocný „kovový smrad“ se svým rezavým robotickým tělem.
Sedm smradlavých je bohužel pod útokem nebezpečného deodorantu, ale i TY se můžeš stát hrdinou a zachránit sedmici bišíků!
Jen pak prosím nevylézej ven.
3) Černý školní řád
Japonská společnost je plná pravidel. To je prostě fakt. Zda je to dobře nebo špatně je na posouzení každého z nás. V některých oblastech ale pravidla narůstají do zcela absurdních rozměrů. A jednou z nich jsou bohužel i školy.
V březnu proto vznikla nová nezisková organizace „Burakku Kosoku wo Nakuso!“ – v překladu „Eliminujme černá školní pravidla!“ Černými pravidly jsou myšlena taková pravidla, jež nejsou pro dobro studentů.
Prvních aktivitou této organizace byl průzkum, jímž se snažila zanalyzovat vážnost celé situace. A ukázalo se, že je to ještě horší, než jsem si myslel.
Dvě třetiny žáků nižší střední školy a polovina žáků ze střední se setkala s nějakým „černým“ školním pravidlem. A to je fakt moc. Jasně, občas jde o blbosti, ale třeba nároky na barvu spodního prádla má šestina všech škol!
Zmínil jsem povinné bílé kalhotky, ale nejde zdaleka o jediné podivné pravidlo. Co bys řekl na školu, která ti přikáže třeba:
- Studenti si nesmí barvit vlasy
- Studenti nesmí mít culíky
- Studenti si mohou ve třídě kýchnout maximálně třikrát
- Chlapci a dívky od sebe musí mít odstup minimálně dva metry
- Studenti musí dostat od učitele svolení, pokud si chtějí během letních prázdnin ostříhat vlasy
- Studenti nesmí během zkoušek nosit šály
Jako vážně nechci vědět, jak přesně probíhá taková kontrola barvy spoďárů a komu přesně to přišlo jako dobrý nápad. Co by mě na druhou stranu ale vážně zajímalo je, jak to, že taková osoba vůbec může pracovat s dětmi?!
Do nestvůrných dimenzí navíc narůstá i samotné plnění těchhle absurdních pravidel. Je spousta případů děvčat s přírodně hnědým vlasy, které byly donuceny si je barvit. Proč? Protože ve škole je zakázáno barvení!
WTF? Jako vážně? Dává vám to smysl? Japoncům jo! Jediná přirozená barva je totiž přeci černá a kdo ji nemá, barvu na něj! Není nic lepšího, než ordinovat trochu té xenofobie pěkně už od mala!
Nepanikařme ale. Jsou přeci jen i liberálnější školy. Ty mají registr přirozených barev. Každého půl roku ti tady zkontrolují barvu vlasů proti té v registru a vše je v pořádku. Teda pokud jsi sociopatický magor. Jinak je to pořád dost mimo.
Myslíš si, že jde o zastaralá pravidla, které už přeci dneska nikdo nedodržuje? Ani hovno. Jsou známy případy, kdy zodpovědný pedagog klidně sám vzal na hříšníka nůžky, aby situaci aspoň částečně napravil.
Japonsko je v mnoha ohledech super země, ale své případné budoucí dítě bych tam vyrůstat vážně nenechal.
2) Automat na automaty
Yo! Slyšel jsem, že máš rád automaty, tak jsem dal automat do tvého automatu!
Byl by to pěkný vtip na Japonce, kdyby to nebyla pravda. A co je ještě lepší, tak automat z automatu je plně funkční!
Automaty na plastové koule s hračkami občas uvidíte v obchoďácích i u nás. Nejde v podstatě o nic zvláštního. Teda aspoň do chvíle, než se jich chopí nějaká chorá japonská mysl. Pak začíná zábava…
V japonských automatech naleznete ledacos. Osobně třeba zbožňuji ty na morféry z aktuální série Kamen Ridera a ocením i nějaké ten roztomilý vaječný žloutek. Jsou ale automaty, do kterých se bojím hodit minci i já.
No dobře, kecám. Čím divnější, tím lepší. O mé příčetnosti dost vypovídá to, že jsem ze zvědavosti ochoten z automatu chlemtat klidně i ovocný ocet (true story). Nicméně třeba takové kalhotky na lahve považuju i já za ne zcela moudré.
Nejnovější hračku z automatu ale nutně potřebuju. Za pouhopouhé tři stovky yenů (60 korun) vypadne nenápadně vypadající plastová koule, která neskrývá nic úžasnějšího než další automat! A to prostě chceš!
Automat je rozdělaný na 16 kousků, prý se ale dá snadno složit a dokonce je jeho součástí i několik prťavých kapsulek a klíč!
K čemu klíč? Přeci aby ses dostal k penězům! Automat totiž vydá své poklady jen po vložení mince o hodnotě 100, 50 nebo 10 jenů! A aby ses dostal k těmhle jenům, tak musíš otevřít dvířka na spodku automatu! Úplně jako v opravdovém automatu!
PS: za měsíc mám narozeniny. Mrk. Mrk. MRK!
1) Poslední závan staré éry
První máj. V Čechách lásky čas. V Japonsku začátek nové éry. Oni Japonci totiž sice občas používají gregoriánský kalendář, ale pořád si drží i ten svůj tradiční. A v tom se historie dělí na éry. Těmi jsou, hlavně v poslední době, období vlády jednotlivých císařů. Ti sami jsou zpětně posmrtně přejmenováni podle období, ve kterém panovali.
Takže třeba 2015 byl zároveň 27. rokem éry Heisei. Tedy 27 rokem vlády starého císaře. Jenže on nám pacholek na stará kolena abdikoval a s ním skončila i jedna éra. Doslova.
Konec éry Heisei a začátek nové éry Reiwa byl bouřlivě oslavován. Japonci dostali volno, pivo teklo proudem a celkově bylo dost veselo.
Co by to ale bylo za událost, kdyby se nenašlo dost fiškusů s brilantním nápadem, jak se na oslavami opojených Japoncích pořádně napakovat.
Trh díky nim zaplavily takové skvosty, jako „Poslední Heisei čipsy“, „Poslední Heisei bonbóny“, nebo nepříliš originální, zato ale pěkně náročné „Heisei puzzle“.
Je zde ale jeden produkt, který všechny ostatní hravě trumfnul. S přehledem. O 1000%. Poprosím fanfáry, představuji dokonalost samu: „Vzduch Heisei v plechovce“
A kde se tento brilantní nápad vzal? Ve čtvrti Henari – ta se shodou okolností píše stejnými znaky jako právě skončivši éra a má vskutku podnikavé obyvatele.
Ti nelenili a slovní hříčku vyždímali, jak jen to šlo. Stačilo pár odpolední se strojkem na konzervy a trh zaplavily unikátní zbytečnosti „jen“ za 1080 yenů (cca 200 korun).
Nic totiž nevyjádří váš vděk za minulou éru tak, jako předražená piksla vzduchu.
Já jsem na divnosti docela zvyklý, ale těchhle pět zpráv bylo docela úlet i na mě. Co ty, překvapí tě ještě něco takového nebo už jsi na divnosti z Japonska otrlý? Dej mi vědět v komentáři!
