Jak lépe se rozloučit s rokem jako byl 2020, než další dávkou bizarních zpráv? V prosinci vznikl zlo zahánějící burger, svatyně dostává nečekanou posilu a Bluetooth byl zaveden konečně i na onen svět. Hurá do toho!

Stan Ičigo-san

Koronavirus je průser. Snažíme se ochránit sebe i své okolí, a tak jsme nuceni mnohé obětovat: nemůžeme lyžovat, vysedávat nákupáku ani pořídit pastelky.

Blýská se ale na lepší časy. Japonci jsou totiž kluci fikaní a zase jednou na ten koronavirus vyzráli. Díky společnosti Afromance si tak i v této zběsilé době konečně můžeme dopřát radost dlouho odpíranou: sbírání jahod!

Zatímco u nás je sbírání ovoce považováno za brigádu, v Japonsku jde o překvapivě populární aktivitu pro páry i rodiny. Hodina obírání sice stojí v přepočtu až 600 korun, za to ale můžeš sníst vše, co se ti povede urvat a co nevyplenili davy před tebou.

Jak ale vypadá bezpečné obírání? Řešení je to stejnou měrou geniální a bizarní.

Na dva lednové dny se pod Tokio Tower otevře stan Ichigo-san (stan pan Jahůdka), který umožní párům sbírat jahody z bezpečí jejich auta. Prostě jen vjedou dovnitř, vykloní se z okýnka a můžou vesele trhat z jahodníků uložených v policích podél stěn.

Nic nezní lákavěji než jahody ze stanu, kterým celý den projíždějí auta. Dokonalá kombinace zdraví a ekologie jen za 2800 jenů na osobu. No neber to!

Ale pozor! Ne že se výfuky ovoněnými jahodami přejíš! Nechej si místečko ještě na bonusový Premium Ichigo-san sendvič, který je rovněž v ceně vstupného. Není totiž lepší tečky za romantickou projížďkou stanem než jahody vražené mezi dva plátky chleba.

• 

Notorpolévka pro gurmánské alkoholiky

Bylo nebylo, když byl Nordík ještě mladý a hloupý, tak řešil s kamarády závažný problém: máme hlad. Jsme v lese uprostřed ničeho. Navíc ani nemáme peníze. Máme ale čínské polévky. Jenže nemáme vodu. Zato máme krabicové víno. A velký kotlík. A nedostatek soudnosti…

Výsledkem byla zkouška odvahy a žaludeční odolnosti, kterou složili jen ti nejsilnější z nás.

Proč na to vzpomínám?

Protože businessmani z Mitsubishi Shokuhin mají podle všeho ještě méně příčetnosti než banda puberťáků se zbytkáčem o síle průměrné morové rány. My to ale jen vařili. Ty houwada to ale i prodávají!

V kelímku Nihonshu no Dashiwari najdeš přesně to, co název slibuje: saké neboli nihonshu a dashi – v podstatě vývar z ryby. A ne, není to jen nějaká lehká příměs nebo příchuť. Je to poctivá směska 3:1, která si i po ohřátí v mikrovlnce udržuje 4 volty.

Jeden kelímek stojí pouhých 198 jenů, tedy míň než u nás v hospodě pivo. Některé věci jsou ale moc zvrhlé i na mě. Saké a rybina… to už bych si radši znovu dopřál šató de tesco s játrovýma knedlíčkama.

Výměna Japonek

Japonští zaměstnavatelé mají spoustu chyb. Sympatické ale je, že se většinou i během krizí snaží vyhnout propouštění a místo toho hledají pro své zaměstnance nové uplatnění.

Během koronakrize se tak spousta Japonců ocitá v nových a nečekaných rolích. Třeba Fukuocké zaměstnankyně japonských aerolinek JAL najednou zjistily, že jsou Miko – kněžky v šintoistické svatyni.

• 

• 

• 

Stát se Miko naštěstí neobnáší ani vzdání se pozemských statků ani život v celibátu, ale pouze jednodenní školení. Během toho se naučí, jak správně nakládat s jednotlivými posvátnými předměty a jak se chovat k hostům.

Je totiž docela běžné, že Miko jsou v podstatě jen brigádnice. I za normální situace často vypomáhají jen během svátků a velkých slavnostech. A Nový Rok patří mezi ty největší.

Tradiční úlohou Miko je sice i tanec, od letušek se však očekává, že zastanou spíše ty praktičtější úlohy, jako prodej amuletů omamori nebo dřevěných plaket ema a asistování návštěvníkům.

I tak mají práce až nad hlavu. Prvního ledna nastoupily do Fukuocké svatyně Munakata Taisha, ve které stráví dva týdny, během kterých obslouží odhadem až 100 000 návštěvníků.

Burgery zahání zlo

Nejsem úplně fanouškem velkých značek, ale japonský Burger King je fakt bomba. Jejich marketing je tak skvělý, že bych jim odpustil i ten průjem, co mám z jejich masa.

Nejdřív si dělali legraci z nesmyslných vládních iniciativ a teď vyrábí burger, který má zahnat veškeré zlo.  V podstatě jedlý šintoistický amulet Yakuyoke.

• 

• 

• 

Yakuyoke je typ omamori – amuletů, jež se dají zakoupit prakticky v každé svatyni. Některé mají pomoci u zkoušek, jiné zajistí těhotenství a další zase zaženou rýmu.  Yakuyoke po zakoupení vyžene zlo, což je velmi důležité právě na konci roku, v období nových začátků. Zvlášť, když se snažíme utnout zlo jménem 2020.

A stejnou funkci jako omamori má plnit i nový Spicy Yakuyoke Whopper: extrapálivý burger, který mi prý pročistí auru stejně dobře jako střeva.

Nejlepší na celém burgeru je ale jeho reklamní kampaň. Zaměstnanci Burger King s kamennou tváří přinesou burgery do svatyně, kde jim mniši žehnají za odříkávání súter. To prostě chceš!

Nebožtíci přes bluetooth

Japonsko. Země, kde nefunguje online platba za lístek, ale funguje bluetooth v náhrobním kameni. Národ, který prostě nejde nemilovat.

Co se ale na první pohled zdá jako bizárek pro technofrikulíny, je ve skutečnosti velmi zajímavé řešení reálné potřeby.

Tohle vyžaduje trošku obšírnější vysvětlení: Pohřby v Japonsku jsou drahé, pekelně drahé. Dle statistiky z roku 2008 vyjde průměrný japonský pohřeb se vším všudy na 2,31 milionů jenů (půl milionu korun). A i když si uděláš pohřeb bez hostů a bez kněze, tak srazíš náklady na maximálně polovinu.

Není tedy divu, že se mnozí Japonci snaží ušetřit kde se dá. Někteří si sami skládají své rakve, jiní zase sdílí své náhrobní kameny, aby rozložili cenu mezi více rodin.

A právě pro tyto společné náhrobní kameny je určena bluetooth technologie. Každá rodina obdrží svůj vlastní bluetooth vysílač, umně maskovaný v omamori amuletu a když náhrobek zaregistruje, že se v okolí takový vysílač vyskytuje, zobrazí předem definovaný text a fotografie.

• 

• 

• 

Díky tomu se při návštěvě můžete tvářit, že náhrobek je jen vašeho dědečka, protože jen jeho jméno bude na kameni zobrazeno a až přijde někdo jiný, tak se monitor zase přepne podle něj. Elegantní řešení.