S láskou vzpomínám na ty úžasné dny, kdy jsem vzal stavebnici, postavil z ní kosmickou loď, do pilotní kabiny postavil plastového stegosaura a společně jsme odletěli tyranizovat poličku s plyšákama.
Plyšáci jsou ale zákeřní! Zvláště křečci! Za škraní si drží zrníčka, které dokážou plivat rychlostí nenaložené vlaštovky! Jenže SS Stegoplán mělo pár es v rukávu. V případě kritického poškození lodi se z ní mohla oddělit úniková motorka. Samozřejmě s laserovým dělem. Stegosaurus se na ní dokázal mezi zlovolnými chlupáči manévrovat obratněji než zmutované skateboardující želvy s ninja výcvikem.
Proč se dospělí fantazie tak bojí? Proč je schopnost držet ji na uzdě a vyrůst v zafrněné nudné prďoly tak úctyhodná?
Jedno děsivé plyšové zvíře za druhým postupně zanikalo v neuhasitelném laserovém ohni. Stegosaur přivolal záchranné trysky, přidělal je k motorce a odletěl zpět na základnu. Další den. Další vítězství.
Jenže to bylo dětství. A teď jsme dospělí. A z nepochopitelného důvodu se nás západní společnosti snaží přesvědčit, že to znamená, že už si nemůžeme hrát. Že už nemůžeme snít. Že fantazii musíme krotit. Že plastoví stegosauři do krabice se stavebnicí nepatří.
Proč se dospělí fantazie tak bojí? Proč je schopnost držet ji na uzdě a vyrůst v zafrněné nudné prďoly tak úctyhodná?
Když má někdo v tomto prostředí odvahu natočit film o nacistech z měsíce nebo si do filmu o kung führerovi vloží triceratocopse, tak málem slavíme. I objektivně špatné filmy se stávají kultem jen proto, že jsou. A smutné je, že je to tak vlastně dobře.
Lidí, kteří se i v dospělosti nebojí nechat stavidla své kreativity plně otevřené je totiž děsivě málo. A těch, co se v téhle velké vodě neutopí je ještě míň. A mezi ně patří i spisovatel Carlton Melick III.
Carlton není pro českého čtenáře úplně neznámý. Pár měsíců nazpět mu u nás vyšla jedinečná Strašidelná vagína (Carcosa, 2018) a pokud jsi ji četl a aspoň trochu se ti líbila, tak už vlastně nepotřebuješ vědět nic víc a můžeš si vesele obout boty a jít do nejbližšího knihkupectví.
Pro ty ostatní. Jak už jsem naznačil, Carlton Melick III je muž s velmi vyvinutou fantazií, kterou se rozhodně nebojí použít. Má rád bizárky a ještě radši je tvoří. Jednu věc jsem ti ale o něm dosud neprozradil: náš milý Carlton má tuze rád romantické komedie.
Romkomy jsou totiž naprosto úžasný žánr. Všechno tu vždy dobře skončí. Chlapáci se na konci vždy pochlapí. Rodiny se usmíří. Padouši se poučí. Pejsci se vyléčí. I na nějakou tu líbačku dojde. Skvělý žánr, jenž nejedné dívce rozněžní srdce a nejednomu chlapci umožní šáhnout si v přítmí kina na prso.
Knihou létají objetí, polibky, slzy, krev, střeva a kulky z funkčního lego rotačního kulometu.
No a protože náš Carlton je spisovatel, tak si taky jednu romantickou komedii napsal. A je skvělá. Nechybí jí absolutně nic. Je tu rozkol mezi párem. Odvržení rodiči. Žárlivá sestra. Svatba. Dojemná usmíření. Dítě! Všechna klišé, na které si dokážeš vzpomenout a nádavkem ještě pár navíc!
Žánrové konvence nijak nenarušuje ani to, že rodiče dívky jsou pekelná šlechta, dívka samotná je sukuba, náš chlapák žije v domě z lega a jeho kámošem je sumista alkoholik. Knihou létají objetí, polibky, slzy, krev, střeva a kulky z funkčního lego rotačního kulometu. Netřeba říkat víc, i když výčet úžasnosti by mohl být ještě mnohem delší. Zkrátka se jen připrav, že tvá vnitřní dívka bude dojata a tvůj vnitřní chlapec bude tleskat. TY si tuhle knížku totiž přečteš!
Děj knihy přitom začíná zcela poklidně. Mladík Jonathan se věnuje své jediné vášni – stavění z lega. Od lega se odtrhne maximálně na večerní posezení v baru nebo na pravidelnou večeři s rodiči. Nic mu nechybí. Ani přítelkyně. I tu si postavil. Prostě americký sen.
Pak se mu ale jednoho dne u dveří objeví červená ženská s rohama a břichem. Jmenuje se Veška, našeho Jonathana miluje, a protože ji zbouchnul, tak už nemůže být sukuba. Prekérka.
Jonathan chvílí váhá, ale stačí jeden vyvražděný bar a uvědomí si, že život s Veškou je pro něj opravdu to nejlepší. Bláznivá jízda plná lásky, věčného utrpení a lego dinosaurů může začít!
Zbouchnul jsem Satanovu dceru je lehce příčetnější než předchozí vagína, ale i tak jde pořád o dost slušný bizár. Takže pokud ses ještě spokojeně nezaprděl ve své dospělosti, tak si rozhodně zaslouží tvou pozornost.
Jasně, nejde o žádné hluboké filozofické dílo. Převratnou pravdu o svém vnitřním dítěti tu nikdo nenajde. Teda kromě té, že jeho vnitřní dítě je tak trochu magor. Kvalitnější záchodové čtení ale prostě nikde nenajdeš!
Čtení satanovy dcery ale sebou nese i jedno riziko: Snadno se může stát, že ztvrdneš na míse déle, než jsi původně plánoval. Doporučuju před usednutím otevřít okýnko pořádně dokořán. Tahle knížka je totiž skvěle čtivá a všech dvě stě stránek uteče, jako kdyby je křesťanský kyborg honil.
- Satanovu dceru můžete koupit na FantasyObchod.cz (z čehož budu mít já dvanáct korun, díky! :))
- Zbouchnul jsem Satanovu dceru na webu nakladatelství Carcosa
