Dvanáctý Vějíř – sborník české mangy putuje na pulty knihkupectví. Není sice úplně dokonalý, já jsem z něj ale nadšený. Jde totiž o skvělou přehlídku českého talentu, která by neměla chybět v knihovně žádného fanouška komiksu.

• 

• 

Než se pustím do svých dojmů, tak je třeba si říct jednu věc: podtitul sborník české mangy je lehce zavádějící. Z celkového počtu 17 komiksů jen čtyři svou kresbou připomínají klasickou japonskou mainstreamovou tvorbu. Ostatní se svým stylem hýbou všude možně od Hildy po Girl Genius manželů Fogliových.

Podle mě to rozhodně není špatně. Autorům prospívá, když si tvoří vlastní styl. Navíc všichni publikovaní tvůrci se hlásí k manze jako inspiraci, a to mi stačí. Někdo může být troch zklamaný, někdo může být zbytečně hnidopich, ve výsledku se ale jen připraví o parádní sbírku.

Stejně jako kresba jsou různorodá i zpracovávaná témata. Převažují sice humornější díla, která jsou často mylně považována za jednodušší, nechybí ale ani artistický mindfuck, akce a nějaká ta romance. V tomhle ohledu odvedli editoři dobrou práci a zaslouží si velkou pochvalu.

Různé jsou ale bohužel i kvality kresby a scénáře. Zatímco u některých autorů mám chuť napsat knihu jen proto, abych jim mohl dát zakázku na její ilustrace, tak u jiných je vidět, že pořád ještě potřebují trochu vykreslit.

Největší nedostatky jsou v tomhle u sekvenčních kreseb, které mají zachytit nejen jeden jednotlivý moment, ale zároveň i umožnit čtenáři hladce si domyslet děj mezi jednotlivými panely. Ale pokud pravidelně čteš mangu, tak dobře víš, že tohle je často slabinou i profesionálních mangaka.

Nutno podotknout, že i ten nejhůře kreslený comics je tak stokrát lepší než cokoliv, co kdy nakreslím já a rozhodně si své místo v knize zaslouží.

Co se týče scénářů, tak ty vážnější vyloženě nezklamou asi nikoho, nejslabší je v tomhle ohledu Vodník, a i toho hodnotím jako průměr. Artovější věci možná zanechají až moc WTF dojem, ale to k umělečtějšímu komiksu tak nějak patří a já osobně jsem si je strašně užil.

Nejrozporuplnější budou humorné komiksy. Bude hodně záležet na tvém osobním stylu pro humor, jak který ti sedne – já se bohužel s některými autory dost rozcházím a bojím se, že nebudu sám.

A co tedy uvnitř najdeš?

Záhadov

Extrémně silný začátek. Záhadov je absolutně vymazlený příběh, připomínající dějem právě zmíněnou Hildu nebo nějakou fakt povedenou epizodu Čtyřlístku. Tohle je komiks, který v tobě vzbudí chuť pořídit si dítě jen proto, abys mu ho mohl předčítat.

Tohle je komiks, který chci v nějakém časopise číst pravidelně každý měsíc, a tak by to bylo málo. Záhadov bych nejraději četl co měsíc po celý rok, a i to by bylo málo.  Trochu zamrzí jen pochopitelná černobílost komiksu. Záhadovu by barva fakt slušela.

Hrabě Temnot a Lásky

Skvělá komiksová jednohubka evokující skvělé anime kraťasy jako Kimagure Robot. Originální upírská romance, která velmi pěkným stylem obrací na ruby zažité klišé. Paní Vlasta je moje hrdinka!

Klobouk kapitána Kida

Příjemně kreslená zvířátka dělají roztomilé věci ve snaze získat legendární magický klobouk a u toho mají spoustu roztomilých vtípků. Trochu uhladit jazyk, který občas zbytečně vytrhl a budu pravidelná dobrodružství veselých lamiček s láskou číst ve stejném časopise jako Záhadov.

Dobrý večer, dobrou noc

A tady poprvé narážím na subjektivnost humoru. Sedmice rádobyvtipných čtyřpanelovek má sice perfektní kresbu, jinak je ale pro mě spíše zklamáním. Téma soužití egyptských bohů v moderní domácnosti je ostudně nevyužité a místo toho dostávám sedm stížností na nevyspání, z nichž jen jedna upřímně pobavila.

Osobně mám tří a čtyřpanelovky strašně rád.  Je to taková haiku comicsu. Není čas na blbosti, všechno musí být podřízeno struktuře vtipu a odsýpat. První panel rozehrávka, druhý panel vrcholení a třetí panel subverze nebo punchline. Dobrému večeru ale tenhle rytmus prostě chybí. Škoda.

Vodník

Vodník, vodník, vodník… Mrzí mě to, ale je to pro mě nejslabší kousek Vějíře. Jednoduchá akční mlátička, ve které velký drsňák zabije ohavné monstrum. Nic víc, nic míň. Nulový přesah, nulový dojem.

Celý zážitek ještě obohacuje pseudohistorický font, jehož stylovost je úměrná jeho nečitelnosti. Naštěstí stejně nikdo neřekne nic důležitého, takže ignorováním psaného textu vlastně o nic nepřijdeš.  Vše završují chyby v posloupnosti (kydlič je občas pravák a občas levák) a výsledkem je příběh, na který si za dva dny nevzpomeneš.

• 

• 

Lampa

Lampa je divná. Hodně umělecká a mám pocit, že mi pořád úplně nedochází, co mi chtěl autor říct. Ale chci to vědět a až se mi Vějíř trochu odleží, tak se k ní minimálně dvakrát ještě vrátím. Já totiž vážně chci pochopit, co mi autor říká. Což znamená že mě to zaujalo a nutí mě to přemýšlet, tedy funguje to přesně tak, jak dobré umění fungovat má.

Jsem fakt hodně rád, že jsou do sbírky zahrnuté i takovéhle divnověci, dělá to Vějíř mnohem pestřejší a zvedá to celkovou úroveň o level výš. A já jsem nadšenější 😊

Pouštinky

Pouštinky jsou vtipný pokus o komiksový videoklip s antropomorfizovanými pouštěmi v hlavní roli, který pro správný zážitek opravdu vyžaduje puštění hudby na odkaze. Bez ní je to takové polovičaté a ani s ní to není úplně ono.

Moje doporučení: místo songu na odkaze si ke Gobince na červovi pusť trochu mongolského metalu od HU – automaticky zlepšuje požitek na kvalitních 80 %  😀

Vůči Pouštinkám mám ještě jednu velkou osobní výtku: Boobsacks! Podělaný boobsacks! (česky přeložitelné jako kozopytle)

• 

• 

• 

Dvě ze tří ženský postav na sobě mají oblečení, které dokonale objímá jejich prsa, takže jde kompletně vidět jejich tvar včetně bradavek. V reálu by to prostě musel být nátělník s našitými pytli pro ňadra. To je prostě špatná kresba a přežitek z dob, kdy každá komiksová hrdinka měla třímetrové nohy a gumovou páteř schopnou prohnout se do dokonalého půloblouku. Je to fujky, je to líné a do moderní tvorby se to prostě nehodí!

Jonkuma

Druhá čtyřpanelovka, tentokráte mnohem povedenější. Ke špičkám v oboru to sice je pořád ještě slušný kus cesty, našlápnuto má ale solidně: Mrož, čáp a krabice mě totálně rozsekali!

Jen ta vypointovanost by mohla být silnější. Poslední políčko tu sice je, ale jen si tak pokuřuje vodárnu místo aby mlátilo do bránice jak do boxovacího pytle.

Srdce z ledu

Srdce z ledu je takový ten hrubý, neopracovaný diamant. Kresba potřebuje vypilovat, sekvenční vypravěčství trochu hapruje, příběh ale má duši, myšlenku a potenciál.

Ze srdce na mně dýchlo něco ze stylu Naomi Novikové a Ve Stínu hvozdu. Kdyby se příběh někdy objevil delší a rozpracovanější, klidně jako novela jen s doprovodnými kresbami, tak bych po něm v knihkupectví šáhl.

9. pád: Kdo, kam?

Příběh dvou čajových dobrodruhů podezřívám, že byl původně zamýšlen jako silné Shonen Ai. Potěší ale tradičními a stále skvělými dobrodružnými klišé, takže jsem se při čtení parádně bavil.

Jednorožec

Příjemný komiksový vtípek. Staví sice na profláklé slovní hříčce, ale dělá to moc pěkně, se srdíčkem a výsledek je extrémně příjemný i přes hrubější kresbu.

Hnízdo

Hnízdo je komiks, který jsem vážně chtěl mít rád, fakt jsem se snažil, ale prostě to nejde.  Je fajn, ale nic víc. Úžasně béčkovému příběh o záhadné jeskyni ve školním sklepení až moc řeší podivné mezilidské vztahy bez nějakého uspokojivého dopadu na cokoliv.

I kresba je fajn. Trochu kolísá její detailnost a chvílemi opět potrápí sekvenčnost ale nic strašného. Hnízdo je prostě fajn. Jenom fajn. Zatracená škoda.

Labyrint

Labyrint je další z pomyslných vrcholů Vějíře. Vtipný příběh o minotaurovi v bludišti je tak akorát dlouhý, aby skvěle dotáhl svoji myšlenku a kresba nemá jedinou chybičku. Žárlím 😀

• 

• 

Mad is on

Druhá umělečtější věc působí trochu jako osobní zpověď o nelehkém a únavném úniku ze šedi každodennosti. O snaze něčeho dosáhnout. A o okolí, které se každého, kdo se vymyká, snaží stáhnout zpět do svých řad. Na mě to zapůsobilo a stejně jako u Lampy jsem moc rád, že i takového komiksy vznikají a hlavně že jsou publikovány!

Těžko uvěřitelný příběh

Těžko uvěřitelný příběh je fakt těžko uvěřitelný. Sedím tu, koukám na kurzor blikající na monitoru a netuším co napsat. Příběh je divný. Hodně divný. Jsem z něj plný dojmů a jsem si poměrně jistý, že se mi líbil. Kresba je super. Přečti si to. Je to super. Myslím…

Na viděnou

Nevím, kdo je DJ, autor tohohle komiksu, ale pokud náhodou čte tuhle recenzi, tak mám pro něj vzkaz: Za kolik nakreslíš pokračování osudů oživlého panáčka?

Potřebuju, houby celý svět potřebuje, číst pokračování Na viděnou. Je to roztomilé, je to naprosto bombasticky kreslené a strašně miloučké a je toho málo

• 

• 

Myší dobrodruhové

Vějíř uzavírají humorní Myší dobrodruhové. Je to sice strašná pitomost a kvalita veršování je otřesná,  řehtal jsem se ale  jak ten příslovečný vůl. Lepší tečku jsem si nemohl přát.

Shrnutí?

Ze sedmi komiksů jsem extrémně nadšen, z dalších jsem pouze nadšen a jen dva mě zklamaly. To je za mě zatraceně dobré skóre.

Ostatně jak jsem říkal už na začátku: Ač není vše perfektní, tak jde o skvělou výkladní skříň pro české autory a pokud je na světě aspoň trocha spravedlnosti, tak o mnoha jménech z Vějíře ještě hodně uslyšíme.

Což je asi jediná věc, které mi bylo u Vějíře trochu líto – ocenil bych stránku autorských medailonků i s odkazy na profily. Někteří sice uvedli třeba Instagram přímo v komiksu, ale najít aspoň MySpace stránku DJ, autora či autorky skvělého „Na viděnou“ se mi fakt nepovedlo.

Až na tuto drobnost je ale redakční práce bezchybná – žádný překlep, vše úhledné a perfektní. A já se nemůžu dočkat třináctého Vějíře!

Vějíř se dá zakoupit v knihkupectvích Arkham nebo Kosmas