Třetí díl zápisů, předešlé pořizoval Mistr Alfonsius a jsou k nalezení zde, tady a zde.

---

Po přespání v táboře jsme se znovu setkali s přítelem Esem, velice vynalézavým hobitem a skvělým společníkem. Společně jsme vyrazili na sever, najít místo, kde se vylodily cechy.

Už známá cesta k vypálené vesnici uctívačů Matky přinesla první nesnáze: skupinka gnómích lovců rozhněvala dryádu – zabili její posvátnou antilopu, takže je uvěznila na mýtině mezi živými a velmi dravými kořeny.

Pohřbil jsem trofej z antilopy podle našich malpurských zvyklostí (ačkoliv opravdu nejsme příbuzní, jak si oni gnómové mysleli) a poradili jsme gnómům, aby dryádu odprosili službou.

To paní lesa poměrně uklidnilo. Gnómové nám jako poděkování věnovali hypnotickou žábu a poradili nám, že pokud zavítáme do jejich města ve skále (dva dny chůze na sever), máme přijít za rozbřesku – za soumraku přichází jen temnota.

Rozloučili jsme se a pokračovali na sever. V dálce již byly vidět obří koráby cechu, když nás opět přepadli Aristoi a náš známý maršál. Měli jsme ale štěstí v neštěstí – na pobřeží zrovna prováděla rituál i skupina nájezdníků oděných do bronzu a kostí, a ti se raději pustili do Aristoi než do nás.

Na útěku před Aristoi jsme bohužel lehce zabloudili, ale opět štěstí v neštěstí – u jezera jsme našli další vesnici uctívačů Matky a varovali je před nájezdníky, takže se rozhodli raději najít bezpečí v našem tábořišti (to se mezitím přestěhovalo do budov Konkláve).

Griška během rituálu navázal kontakt se samotnou Matkou a ta mu prozradila polohu další vesnice undarijců.

Následujícího dne ráno jsme konečně došli k přístavišti Cechu – obří lodě s jeřáby zde začaly budovat permanentní základnu. I když nás cechovní zdržovali (přítel Griška už byl nervózní, že jeho slova něco zkazí, ale myslím, že nakonec našel zpět svou sebedůvěru), nakonec jsme se setkali s kapitánem.

Aby kapitán mohl uchlácholit mecenáše výpravy, prozradili jsme mu polohu místa, kde z kořenů vyrůstají krystaly šlehající blesky, a zároveň ho varovali před nájezdníky oděnými v bronzu a kostech. Eso také potkal svého synovce (Pikoví jsou nejlepší paliči alkoholu široko daleko) a nakonec jsme se ještě setkali i s mistyní výhně Erizabelou.

Na odchodu jsme se opět minuli s maršálem, rozhodli jsme se ale nesdílet s ním v noci stejnou střechu a místo toho se maximální rychlostí vydali na sever.

Samozřejmě jsme opět zabloudili, opět to ale bylo v podstatě bloudění šťastné – dorazili jsme ke dvěma věžím, masivním pórovitým obeliskům.

Zde jsme utábořili a vzpomínali. Mně věže připomínaly tradiční shromaždiště malpurů, Esovi výhled na věže paláce z jeho oblíbené hospody, Griškovi věže komínů.

Eso udělal pozoruhodný objev, když vydedukoval, že rytiny na věži jsou ve skutečnosti notový zápis. Jedním ze svých mocných lektvarů ji rozezněl podmanivou melodií a v dálce pukla skála.

Tam jsme i našli obrovského šestimetrového kamenného golema, který také patří ke Konkláve, a oznámil nám, že se musí vydat k městu. Zeptal jsem se jej, jestli nás nemůže vzít sebou. Řekl, že ano, ale že si není jistý, jestli to vydržíme. Sebevědomě jsme řekli, že ano.

Naše sebevědomí bylo lehce přehnané, neboť golem do města doslova skočil – během pár minut jsme přeskočili moře, flotilu cechu bojující s nájezdníky, výpravu Aristoi a dopadem rozdrtili bránu padlého města.

Naštěstí jsem to vážně odnesl jen já s vymknutým kotníkem, a i tak můžeme mluvit o štěstí.
Golem nás varoval před vládci města, kteří si zotročili boha a proto byli vysláni do vyhnanství na nebesa, a pak usnul, aby se znovu dal do kupy.

Začali jsme opatrně prozkoumávat město. V domech se zdobenými vchody jsme našli obří rakve a zjistili následující:

• V rakvích v mrazu přežívají nejspíše vládci tohoto města, možná se sem schovali před pádem.
• Vládci jsou bledé, třímetrové bytosti, které mají na končetinách o kloub navíc.
• Na zádech mají symbionta nebo parazita – hvězdici s dlouhými chapadly, která je v domech přechovávána v amforách s černou tekutinou.

Naše cesta dál pokračovala k velkému domu s kupolí. Předběhla nás ale výprava kultistů. Co se bude dít dál, zjistíme příště.