Nový rok, čas bilancování, předsevzetí a bla bla bla… protože moc nevěřím na novoroční předsevzetí, tak tohle píšu už v půlce prosince, protože spousta statistik říká, že novoroční předsevzetí v podstatě okamžitě selžou, ale o prosincových předsevzetích jsem nic takového nenašel. A statistiky nelžou, že jo… 

Normálně zas tolik o osobních věcech nepíšu, ale je to můj blogísek a můžu si tu dělat, co se mi zachce, takže pokud tě to nezajímá, tak tenhle článek je docela prdel, jinak tady je taková má malá zpověď. 

Tak trochu zvláštní rok

Tenhle rok byl…zvláštní. Stalo se v něm spoustu skvělých věcí, spousta cestování, dobrá práce a mé ženě ještě stále nevadí, že jsem strašné pako. (Aspoň většinou.)

Na druhou stranu se mi zhroutila spousta věcí. Bojoval jsem se svým zdravím i psychikou – psychika vyhrála tím, že bodla sama sebe do oka a společně jsme se tak trochu poskládali. Sekl jsem s japonštinou. Na koloběžce jsem jezdil mnohem méně – v druhé půlce roku skoro vůbec a mám pocit, že mi spoustu času protekla úplně mimo absolutně do ztracena. 

Strašně dlouho jsem nad tím přemýšlel. Bolelo to. Sebereflexi normálně moc nemám ve zvyku, ale tentokrát bylo třeba jít do sebe. A tak jsem šel.  A došel jsem k závěru vskutku revolučnímu: prostě se musím na pár věcí vysrat:D  

Seru na to

Nemám dost energie, vůle a vlastně ani chuť věnovat se všemu, co by mě teoreticky mohlo bavit a zajímat. Co to znamená v praxi? 

Upustím od svého zapojení (respektive od své představy o zapojení) do politiky, pořád se budu věnovat své komisi, baví mě to a zas tolik času to nestojí ani když se tomu věnuju poctivě, ale necítím, že rozvíjení tímhle směrem je teď pro mě. 

Stejně tak upouštím od ambicí na baráku. Chci ho dát do kupy, aby se v něm dalo žít a bylo to příjemné, ale domácí kutil ani zahrádkář ze mě nebude a nemá smysl si nic nalhávat. Třeba se to za rok změní, ale teď? Ani omylem – jediné zahradničení, do kterého jsem ochutná se pustit, se odehrává ve Stardew Valley

Věcí, které takhle zahodím, bude ještě pár, ale ty nejsou důležité. Mám svůj cíl (ten si teda sobecky nechám pro sebe) a svou volnou energii radši podřídím jemu. 

Way of the ninja

Co teda ale vlastně budu dělat? Pro začátek si budu muset začít budovat pár užitečných návyků, které mi teď docela chybí. Začínám pomalu – zdravější snídaně a dopování magnéziem, které mi, vzhledem k rozbité psychice, má tendence chybět. Když se jeden návyk chytne, přidám pár dalších, které jsem okoukal z chytrých knih a uvidíme. Ale moje miska rejže s furikake asi nikoho moc nezajímá. A to je furikake fakt boží! 

Posledních pár měsíců jsem na sobě dost experimentoval a chci se vrátit k něčemu, čemu z neznámého důvodu říkám „Loďák Prďák“. V podstatě jde o kombinaci pozitivního deníku, jež mi má pomoct budovat vnitřní optimismus se seznamem věcí, co jsem viděl, četl, hrál a vůbec. Na vojáky to prý sice zas tak moc nefunguje, ale PTSD je naštěstí jedna z věcí, kterou zatím netrpím. 

24 hodin nepít zvládne každý

Co ale na mě třeba nefunguje absolutně vůbec je 30 days challenge – myslím že je to tím, že vynechání jednoho dne vytváří strašnou negativní zpětnou vazbu i přesto, že z hlediska budování návyku to (dle studií, které se mi hodí do krámu) nemá absolutně žádný vliv na jeho udržení.  

Ve zkratce, na 30 days challenges se vysmolím taky a místo toho si dám “Zvládnu to dneska challenge” – inspirováno alkoholismem, využíváno depkujícím prokrastinátorem. A to je záruka kvality. 

A znova se pouštím do japonštiny! Yay. Asi po páté. A znova od úplných základů. Protože upřímně, pořád nechápu, co jsou tranzitivní a intranzitivní slovesa a mám pocit, že po pěti letech brouzdání po jazykové mělčině bych aspoň tohle mohl vědět. Seriózně. Může mi to někdo vysvětlit? Pomoc! 

Taky se chci víc ponořit do psaní, možná se mi to povede, možná ne. To není důležité. Důležité je, že dneska to zvládnu. Rád bych víc zdokumentoval svůj další rok. Uložit si všechny své úspěchy. Klidně prťavé. Snad mi to pomůže se rychleji zvednout. Protože neúspěchu bude spousta. Tady si fakt iluze nedělám, ale pokud se znova zvednu, udělám nějaký pokrok a přiblížím se svému snu i kdyby jen o krůček, tak je polovina mého štěstí, plynoucí ze sebenaplnění, zaručena. 

Usnulo štěstí, nabírá síly, zatímco leží tam a spí

A druhou polovinu štěstí pak snad budou tvořit lidé okolo mě. Byl bych rád, kdyby moje přítomnost udělala životy lidí, na kterých mi záleží aspoň o kousek lepší, než by byl bez nich. Hlavně jde o moji ženu, ale nejen o ni. Doufám, že se přeneseme přes sračky i se všemi přáteli které mám, protože mě provázejí až příliš velkou částí mého života než abychom si hovnili každý na opačné straně lesa. 

Takže moje velké půlprosincové předsevzetí je, poučit se z tohoto roku a vytvořit zase o něco lepší verzi sama sebe. Pro sebe a pro své blízké.