12 přednášek, na které prostě musíš na FF přijít! ...protože jsou moje :)

A taky proto, že mám 1 Kč za každého návštěvníka 😀

Ale vážně. Přijď. Bude to stát za to. Letos toho mám méně a o to více je čas si s každým tématem vyhrát. Jsem nadšený úplně z každého programu – to už se mi dlouho nestalo. A je to znát. Ostatně posuď sám: tady je 12 programů, na které se ode mne můžeš těšit!

1) 2001: Vesmírná odysea jako Marvel komiks

Ano nevím kde, pravděpodobně kdesi na YouTube, jsem kdysi narazil na desetidílný komiks Vesmírná odysea. Od Marvelu. A ne adaptaci, ale pokračování. Docela slušný bizár. (Bizár je mé nové oblíbené slovo, vůbec to není poznat 😀 ).

Kresbu a scénář tohoto veledíla dostal na starost Jack Kirby – ten Jack Kirby, který má na svědomí mimo jiné Kapitána Ameriku nebo třeba Groota. Ještě větší bizár.

A nakonec zjistím, že jedna z postav Vesmírné odysey dál pokračovala své příběhy v běžném Marvel universu. Level maximum bizár. A taky skvělý materiál pro přednášku na FF.

Na co se můžeš těšit? Základem se samozřejmě budu věnovat tvůrcům a pozadí téhle silně atypické kooperace. Pořádně to prošpikuju nejbizarnějšími momentkami z tohohle veledíla. A celé to zabalím do osudů postav po Odysee. Nakonec propeču nad úvahami, co pro Marvel Universe znamená, že jsou černé monolity jeho kanonickou součástí. Nakonec se ztratím v kuchařské metafoře.

Na tohle se hodně těším. Je to taková dobrá býkárna, aby se lidi dobře bavili a já mám divná komiksová témata vážně rád. A zároveň si tím trochu poškrábu svrbění z toho, že jsem už dva roky nepřednášel o komiku na Star conu.

2) Asijské obléhací stroje

Mám strašně rád knížky od Ospreye, které se věnují historickým tématům. Jdou tak akorát do hloubky, aby to bylo zábavné čtení, ale zároveň se člověk dozví spoustu nového. A to i když není retard a tuší, že se hrady donedávna fakt nestavěly z betonu. Dokonce ani v Japonsku.

Jsou to tenké knížky, takže zhltnuté za odpoledne. Jsou i dobře ozdrojované pro další výzkum. A jako bonus mají i nádherné ilustrace. Hlavně to poslední je velký výhoda, protože díky tomu mám mnohem méně práce s googlením obrázků 😀 Zkrátka ideální čtivo před FF.

No a Osprey mě už v minulosti inspiroval k přednášce o ženách bojovnicích nebo o japonských hradech – tu dokonce dodnes považuji za jednu ze svých nejpovedenějších.

Tentokrát se díky poslednímu přírůstku vrhnu na obléhací stroje a je fakt na co se těšit.

Nechci moc spojlovat, přeci jenom, potřebuju ať mi přijdeš na přednášku (koruna navíc!!!), ale tak aspoň tři obrázky jako vnadidlo, ať nežeru:

3) Česká kultura v Japonsku

Tohle je skvělý nápad od Wunderbara, ale i mě tohle téma už delší dobu troch vrtalo hlavou.

Podobnou přednášku jsem totiž viděl kdysi od Christopha na Akiconu – ano, stále to není můj originální nápad:D Strašně se mi líbila, ale nikdy jsem si netroufl na něco podobného. Tedy až doteď – protože na to konečně nejsem sám 😀

Ne že bych se bál, že by bylo těžké něco vyhrabat. Je toho fakt hodně – Češi a Čechy zanechali na Japonsku větší stopu, než bys pravděpodobně čekal.

Byla mezi námi velká spolupráce třeba v oblasti loutkářství.

Velmi slušné renomé si v Japonsku vydobylo několik českých architektů.

Nejoblíbenějším zdrojem japonské kocoviny je ležák plzeňského typu.

Čeští hudebníci jsou strašně uznávaní.

A zapomenout nesmíme ani Krtečka nebo vílu Amálku. Je toho prostě megamoc. A proto je třeba přijít na naši přednášku ?

Kvízová otázka: jestli pak poznáte spojení Čech a téhle ukázky

4) Japonské „Věřte, nevěřte“

Skvělý nápad od Sušenky, ze kterého díky umístění na pozdní hodinu nejspíš uděláme drinking game.

O co půjde: Za ta léta přednášení jsem nasbíral neskutečné množství příběhů a historek z Japonska. Sušenka je na tom dost podobně. A některé ty příběhy jsou fakt divné.

Jak moc divné? Já třeba mám dost zkreslený pohled. Spousta divných věcí mi přijde docela normálních – což ostatně mé milované přítelkyni občas způsobuje silná traumata, ale tyhle příběhy jsou fakt divné i na mě.

A proto je budeme vyprávět.

To by ale ještě nebylo „Věřte, nevěřte“ že ano. Takže do toho přimícháme i nějaké smyšlené či poupravené příběhy.

Upřímně, mám obávám, že půjdou bohužel docela snadno poznat. Budou příliš normální. Takový bizárek fakt nevymyslíš.

No co, aspoň se rychleji opiju 😀

5) Japonské popkulturní kavárny

Má druhá letošní přednáška s Wunderbarem a opět jeho nápad. Ono to vypadá, že letos nemám skoro žádný vlastní nápad, ale já za to fakt nemůžu – mí kamarádi prostě mají jen mnohem lepší nápady než já 😀

Proč popkulturní kavárny? Japonci jsou úžasní v tom, že zvládnou otevřít kavárnu jen třeba na tři měsíce, aby rychle podchytili nějaký popkulturn trend, po kterém už po půl roce neštěkne pes. Třeba Pen pineapple apple pen.

A fakt se s tím vyřádí. Výzdoba. Speciální menu. Kostýmy. Prostě paráda.

No a těmto podnikům bude tahle přenáška věnovaná.

I když možná neodolám a přidám i nějaké nepopkulturní věci, třeba tu restauraci co si otevřel jeden japonský pornoherec, aby mohl vařit kari, co chutná jako hovínko, ale pšššt… ?

6) Kvíz asijských bizárků od Norda a Mejši

Tohle zase není můj nápad. Jak šokující, že? Ale aspoň jsem dodal slovo bizárek:D

Nápad je to od mé milované Mejši. Ta na nějakém e-learningovém kurzu objevila naprosto boží prográmek. Jmenuje se Kahoot a slouží pro zvýšení interaktivity výuky pomocí jednoduchých kvízů. Nebo se dá využít na FFko, což je mnohem lepší 😀

jak to funguje: Na začátku kvízu nahodím na plátno webovou adresu, ty se k ní připojíš s telefonem a najednou máš z mobilu ovladač se čtyřmi tlačítky. Udělám i hotspot pro lidi bez dat. Firemní net, tak snad mě nezabijí po návratu z dovolené za účet 😀

Body jsou nejen za správně odpovědi, ale i za rychlost a co je strašně super, tak je vidět průběžné pořadí, takže odpadá pruda s vyhodnocováním a podobně a zároveň je možné fandit a proklínat a vůbec. Takový Buzzův kvíz ?

No a aby v tom byla i moje stopa, tak otázky budou na oblíbené bizárky. Můžeš se těšit na podivná zvířata, na mytologická monstra, hodně zvláštní budovy, nesmyslné vynálezy a vlastně na cokoliv, takže nemá smysl se připravovat. Jediné, co pomůže, je chodit na moje přednášky. Možná.

Kvízová otázka číslo 2: víte, ze kterého mého oblíbeného filmu je tato fotka?

7) Novinky anime 2019

Taková moje klasika. Pár týdnů nazpět jsem otevřel anidb, vyfiltroval si patnáct nejlépe hodnocených titulů, co začaly vycházet v uplynulých dvanácti měsících a teď na ně koukám.

Díky tomu budu v rámci přednášky jako obvykle plný spravedlivého rozhořčení. Kdybyste to nevěděli, tak celý průmysl jde do kopru. Vše je hloupější, ukřičenější a vůbec to není jak za mých mladých let! To byly charaktery charakternější, napětí napínavější i duha byla duhovější…jako hovínko jednorožce!

Ale určitě přijď. Prý jsem legrační, když jsem nasraný. Asi proto na to pořád lidi chodí 😀

I když varování: letos to bude možná těžší. Už tři věci se mi líbí, a to jsem zatím viděl v podstatě jen čtyři 😀

8) Podivnosti ze starých japonských svitků

Miluju staré svitky, dřevotisky a malby. Asi proto, že v období Edo byl extrémně oblíbeným výtvarným tématem takzvaný pochod stovky monster. A monstra, to je prostě moje. Čím divnější, tím lepší.

Od svitků monster jsem postupoval dál. Najednou jsem začal objevovat ještě veselejší náměty: středověký obrázkový návod na operací nádoru prsu, návody na zdravý sexuální život plný maličkých lidičků pumpujících plíce, americké prezidenty bojující s obřími hady, prostě spousta divných skvělých věcí.

A takovéto poklady si já přeci nemohu nechat jen pro sebe. Musím ztrestat i své okolí! 😀

Navíc co si budeme, přednášky, které dokazují že Japonsko je divné (i když vlastně zase tak moc není) jsou divácky strašně vděčné, takže návštěvnost je zaručena? (Korunky moje korunky!!!)

Taková malá „ochutnávka“

9) Studio Gainax: továrna na bizárky

Chtěl jsem si dát letos ještě jednu nějakou anime přednášku krom novinek. Ale o čem anime bych já mluvil? Zas tolik toho poslední léta nesleduju, většina nových titulů mě nasírá a obecně si myslím (a dávám to i často najevo), že celý průmysl jde do kytek. Mimochodem, mám v hlavě způsob, jak demonstrovat proměnu anime průmyslu statisticky, ale mám zatím nedořešený data mining.

Nicméně to odbočuju. Takže přemýšlím takhle nad tématy a pořád mě dokola napadají jen negativní názvy typu „Vývoj anime od umění k pisoáru“. A i když mi rozhodně nevadí být kontroverzní, tak ve mně pořád hlodá chuť vzít to tentokrát za jiný konec. Zadání se výrazně komplikuje: mluvit o anime a mluvit o něm víceméně ryze pozitivně.

Nelehký oříšek. Poslední mou pozitivní přednáškou o anime byla na dávném Advíku oslavná óda na FLCL. A to už je hodně dávno:D

O FLCL ale tentokrát mluvit nechci. Musel bych mluvit i o nových dílech, a to by už tak pozitivní nebylo. Ale od FLCL je jen malý krůček k jeho tvůrcům – ke studiu Gainax.

Tihle lidi jsou úplně boží. Jsou divní. Režisér si natočil autobiografický snímek o tom, jak se z nadějného vysokoškoláka a premianta stal hrdým otaku. Opakovaně krachovali, aby bůhví odkud (často z prodeje hentaie) znova získávali peníze na monumentální megadrahé projekty. Jejich prvotina byla zněla ke conu! Na kontě mají kultovní PC hru Princes maker, kde se z princezničky dá udělat svatá rytířka nebo BDSM královna. O nich prostě chceš mluvit! A samozřejmě i slyšet 😉

Trailer na Otaku no video – film, který dost charakterizuje Gainax

10) Tajuplné příběhy ze staré Osaky

Přednáška původně pro Japonské dny v Ostravě k příležitosti zahájení partnerství mezi Ósakou a Ostravou. Partnerství, které dává až příliš velký smysl.

Špatně se mi tehdy hledalo Ósacké téma, o kterém by se mi chtělo mluvit. Průmysl není moje. Obchod taky ne. Jídlo tam je fajn, okonomiyaki miluju, ale přednáška o jídle bez jídla je na vraždu…co s tím?

Nakonec jsem šáhl po osvědčené klasice: po monstrech a legendách. A jako obvykle jsem našel spoustu fakt krásných příběhů.

Přednášku jsem předělal, něco jsem přidal, něco vynechal a výsledek je úplně bomba. Pokud tedy chceš slyšet o nadzvukových hlavách, ctnostných prostitutkách skotačících s knězi, svatyních potratů nebo o prokletí kolonela Sanderse, tak prostě musíš přijít.

Stále nepřesvědčen? Na konci bude pohádka o ósacké žábě! A to fakt chceš!

Stará Osaka – zdroj Old Photos of Japan

11) Vypravěči s obrazy: nejen Kamishibai

Tahle přednáška původně vznikala pro ostravskou odnož filmového festivalu Eigaisai. Bohužel se ale letos sešel termínem s mým výletem do Irska, takže z ní nakonec sešlo. Pořád to ale považuju za hodně zajímavé téma, a tak co nebylo souzeno jednomu festivalu najde uplatnění na druhém.

Vymyslet přednášku na Eigasai bylo trochu za trest. Jak udělat filmovou přednášku, aniž bych mluvil o filmu. Protože o filmu jsem prostě nechtěl mluvit. Proč? Já vlastně ani nevím. Má logika má občas…nemocenskou.

Poslední dobou (tak tři, čtyři roky) mám chvílemi trochu problém vymyslet zajímavé téma. Tady, ostatně jako letos celkově, jsem ale sám se sebou vážně spokojen.

Co jsou filmy? Vyprávění. A vyprávělo se i před vynálezem celulózy. Bylo tu divadlo, obrazy, byl tu rozhlas. Ale byly tu také ryze japonské a mnohem specifičtější obory.

Kamishibai byly potulní prodavači cukrovinek, kteří lákali děti na příběhy. Zní to sice jak začátek špatného vtipu o pedofilech, ale není třeba se bát 🙂 No a tito prodavači na kole objížděli vesnice a sebou měli bednu plnou obrázků. Postupně ukazovali jeden obrázek za druhým a u toho vyprávěli pohádku či strašidelný příběh, často na pokračování. Děti si pak od nich kupovaly pamlsky, aby děda přijel znova a ve vyprávěni pokračoval.

Spousta těch příběhu je strašně super a už ten nápad je z marketingového hlediska strašně super 🙂

Zajímavé navíc je, že Kamishibai má přesah i mimo hranice Japonska a třeba lékaři bez hranic jej využívají v Africe pro osvětu ohledně AIDS.

A to není všechno o čem budu mluvit 😉

A poslední kvízová otázka: uhodnete, čemu se říkalo Denki Kamishibai (elektrické kamishibai)?

12) Yoshiwara: příběhy z vykřičené čtvrti

Loni jsme s Rouwi měli přednášku „Poutníkův průvodce strašidelnými místy“ a v rámci sbírání podkladů a materiálu o monstrózních nevěstkách (serious stuff – ty potvory nakukovaly do oken a smály se), jsem narazil na spoustu zajímavých informací o čtvrti Yoshiwara.

Šógunské nařízení říkalo, že tělesné služby mohou být nabízeny jen na k tomu vyhrazených čtvrtích. A v Tokiu to vyhrála Yohiwara. Na prťavém kousku země, poctivě oploceném, tu bylo v době největší slávy na sobě namačkaných neuvěřitelných 9000 prostitutek.

Budu se to jako obvykle snažit trochu odlehčit, ale tohle nebude úplně nejveselejší přednáška.

Sedmiletá holčička nebyla v nevěstinci ničím výjimečným. Často ji čekal krátký a drsný život, na jehož konci čekalo jen pohození do křoví za místním chrámem. Syfilis byl všudypřítomný. Absolutní chudoba obyčejných prostitutek se mačkala na bohaté podniky luxusních kurtizán.

Přesto, nebo možná právě proto, je nahlédnutí do téhle odvrácenější strany japonské kulturní historie neskutečně fascinující. Je hodně o čem mluvit a věřím, že to bude pekelně dobrá přednáška