Zkouším solo RPG, aby se mi žena mohla smát, že sedím u počítače, datluju do klávesnice a do toho občas hodím na stole vánočníma kostkama. Ale co, mě to baví.

První díl mého sólo putování najdete tady.

A pokecat se mnou o hraní o tom můžete třeba na discordu.

Kapitola 3: Prokletá řezačka

Ruka, probodaná stříbrnými vláky tepe bolestí. Bojím se ale cokoliv dělat, abych vše ještě víc nezhoršil. Zatínám zuby a pomalu pokračuju otvorem dál do hlubin věže.

Další etapa cesty: Hod 3 a 7 proti 9 (6+důvtip), silný úspěch. Pokrok na cestě 5.

Objevil jsem 46 a 69: křehký zdroj

Přede mnou nepravidelně probleskuje jasné světlo. Ze stropu se jako nádor vydouvá oslnivě bílý struk, který vypadá živě a neživě zároveň. Kus z něj je useknutý a srší z něj jiskry. Po stěnách se od něj rozbíhají bílé žíly, jež se pomalu nadouvají v rytmu padajících jisker. O kus dál tmavnou, ale je vidět, že procházejí velkou částí tohoto komplexu.

Tuším, že jsem narazil na něco důležitého, jak se k tomu ale dostat? Zkusím zatáhnout za jednu z tepen a vypadá to, že pevně drží. Pomalu šplhám po jejich síti směrem ke struku.

Prozkoumávám milník: Hod 9 a 9 proti 9 (6+důvtip), neúspěch se shodou. Konfrontuji chaos.

Chaos: 92 a 09, Technologie pokřivená pro temné účely a Kataklyzmatické účinky na životní prostředí

Naštěstí bolest v ruce odeznívá a mě se podaří dostat až nahoru bez nehody. Klipsnou si přiháknu popruhy skafandru k tepně a utřu si pot z čela. Z brašny vytáhnu skener a pomalu začnu odečítat hodnoty. Fluktuace energie, slabá radioaktivita, nic nebezpečného, jen mi přístroj v pravidelných intervalech vypadavá a znova naskakuje. Sakra krám.

Vytáhnu řezačku a přiložím ji ke struku – chci se podívat dovnitř. Pomalu, opatrně vedu řez, jedním plynulým tahem, jemně, jistě.

Ze struku znova vytryskne snop jisker, stříbrná vlákna kolem ruky se mi stáhnout a najednou do nich ze stropu udeří výboj energie. Zakřičím, upustím řezačku, pustím se tepny. Naštěstí mě ale klips udrží a já zůstanu bezmocně viset.

Ozve se hukot, který sílí do nesnesitelného, ohlušujícího hromu. Ze stropu vypadne další struk. A další. A ještě jeden. Během několika vteřin lemují celý otvor/chodbu na obě strany kam až dohlédnu. Jejich světlo postupně intenzivní a já jsem hluchý i slepý. Lomcuje mnou panika. Zrychleně dýchám, třepou se mi končetiny, připadá mi, že každou chvíli musím zemřít.

Odhodlání -2, nové odhodlání 2.

Přišel jsem do kontaktu s pokřivenou technologií, dostávám čárku na objevy, současný stav 3 čárky.

Nevím, jak dlouho to trvá, ale nakonec se uklidním natolik, abych si znova nasadil helmu. Nestrávená večere sice stále pokrývá část hledí, ale to je mi teď jedno. Dopnu řemínky, zatmavím sklo a zapnu tlumení zvuku. Konečně se mohu v klidu znova nadechnout.

Dám si chvíli na uklidněnou, pak se odepnu a napůl slezu, napůl spadnu na zem. Podívám se na řezačku zabodnutou vedle mě a zakroutím hlavou. Ne že bych byl pověrčivý, ale znova do ruky ji nevezmu. Jedna z kontrolek na skafandru mě upozorní, že v okolí narůstá teplota. Po rukavici mi přejede výboj statické elektřiny.  Sakra. Vypadá to, že v okolí shromažďuje energie. Sakra sakra, sakra, co jsem to provedl?

Nasazuju do hry hodiny, mají šest polí, které pokud se zaplní, tak dojde k aktivaci pokřivené věže a to bude velká špatná.

Co teď? Co teď? Co teď? Ven? Nemůžu! Jsem tu uvězněný a totálně v háji. Jediná cesta je vpřed. Panikařím a utíkám.

Další etapa cesty: Hod 8 a 4 proti 4 (2+břit), neúspěch. Pálím momentum a stává se z toho částečný úspěch. Nové Momentum 2. Postup 6. To znamená, že jsem ve vnitřní oblasti monumentu. Zároveň mě ale čeká nebezpečí.

Funkce Sanctum: 03, změněná gravitace

Sanctum ohrožení: 05, maskovaný nebo transformující se nepřítel se odhalí.

A jaká bude forma onoho ohrožení? 74 a 25: Nebezpečný ekosystém

Cestu vpřed mi přehrazuje obrovská propast, dobrých čtyřicet metrů v průměru a věčnost do hloubky. Zkusit to přelézt po stěnách? Nic jiného mi asi nezbývá. Opatrně šátrám rukou kolem sebe a snažím se najít nějaký opěrný bod. Je to divné, ruka se mi zdá nepřirozeně lehká. Natáhnu nad propast i druhou ruku. Ten stejný pocit.

Vytáhnu z brašny šroubovák a hodím ho přímo doprostřed zející díry. Nářadí se chvíli komíhá jak kojot ve starých groteskách ještě ze Země a pak se pomalu začne ladně snášet. Dřív, než si to stihnu rozmyslet, skáču za ním. Pole snížené gravitace mě nabere a pomalu mě snáší do hlubin.

Užívám si té lehkosti, ne úplně beztíže, ale spíš pocitu nemotorného letu. Začnu se smát, až mi v koutcích vyraší slzy. Je v tom pořád znát hysterie, ale trochu se mi uleví.

Kapitola 4: Šlahouny

Prásk!

Pode mnou vystřelí stříbřité vlákno. Ne, ne, ne! Znova už ne! S tímhle vláknem je ale něco divně. Teda ještě divněji než na zbytku téhle stavby. Tloustne, bobtná a mění barvu. Brzy je tlusté jako stehno a nemocně fialové. Začínají z něj rašit šlahouny, které se po mně natahují, z konečků jim odkapává fialový sliz.

Něco se ve mně zlomí, Už mám toho dost. Dost utíkání, dost schovávání, dost. Poslední dost už křičím nahlas. Vytahuju revolver a mačkám spoušť.

Posouvám hodiny ohrožení: nové hodiny 1.

Zahajuji souboj, cílem je dostat se kolem oné věci do bezpečí hlouběji ve věži.

Nepřítel by měl být formidable, jenže díky prostředí nízké gravitace jsem ještě víc v háji, takže to zvedám na extreme. Já dopadnu špatně. Tohle je možná poslední zápis. Au.

Vstupuju do boje: 1 a 2 proti 7 (6+železo), +2 momentum – nové momentum 4 a mám situaci pod kontrolou.

Zásah: 4 a 2 proti 3 (1+břit), slabý zásah. Pokrok boje 1. Ztrácím kontrolu.

Zahřmí výstřel, zpětný ráz mnou ve slabé gravitaci hodí o zeď a mě se zatmí před očima. Kapky slizu jsou všude, ve vzduchu, na stěnách, na mě. Šlahouny na chvíli zpomalily, ale znovu míří rovnou na mě.

Pálím jednu kulku za druhou v marné snaze je zastavit.

Clash: 7 a 7 proti 6 (5+železo)

Zaplať cenu: 98, házej dvakrát

Zaplať cenu: 96 a 21, házej dvakrát a překvapivý vývoj zkomplikuje výpravu

Zaplať cenu: 72 plýtvám zdroje a 09 vytvářím příležitost pro nepřítele

Šlahouny mi prosviští kolem hlavy a zabodnou se do zdi za mnou. Minuly mě? Měl jsem štěstí? Rozklepanýma rukama se snažím dobít revolver, ale náboje mi padají z rukou a já ztrácím celou krabičku.

Zásoby -1, nové zásoby 2

V tu chvíli mě něco chytne za nohu a smýkne mnou na stranu, Zděšeně pozoruji, jak ze stěny raší další a další fialové šlahouny a otevírají se na nich kvítky, ze kterých raší další spóry. Jako pozorovat tisíckrát zrychlený růst.

Posouvám hodiny ohrožení: nové hodiny 2.

Další a další výrůstky zachytávají mé nohy a během chvíle mě drží na místě. Další obklopují můj trup a jeden zamíří k mé hlavě. Kryju si obličej rukou, můj datapad se rozzáří a šlahoun se přisaje k němu.

Nakazí šlahouny datapad? 83, Ne.

Ozve se zasyčení a popálený šlahoun se trhavě stáhne, fialová barva se postupně mění v rudou. Netuším, co to znamená, ale začnu kolem sebe zuřivě máchat rukou s datapadem ve snaze seškvařit i další rostliny.

Jednám v ohrožení: 8 a 9 proti 5 (4+železo), neúspěch

Dávám si od hraní delší pauzu, protože jsem si dostal postavu do takových sra… že nevím jak z nich a zase rovnou si ji zabít? No uvidíme, s odstupem jsem připravený přijmout, co mi kostky nachystají.

Rostliny vycítily nebezpečí a stahují se dál ode mě. Na pokoji mě ale nenechávají. Další a další šlahoun vystřeluje a zasahuje mě do těla, do noh, do obličeje…

Zdraví -2, nové zdraví 1

Pokud budu dál v tomhle lehkovážném stavu uprostřed šlahounů, tak jsem ztracený. Potřeboval bych dolů, nebo nahoru nebo kamkoliv jinam. Rozhlížím se, jestli spatřím nějaké ovládací prvky.

Jsou tu viditelné ovládací prvky? 56, Ne.

Nic. Sakra, přemýšlej, Umungu, přemýšlej. Fialová je všude kolem mě a něco mi cinkne do helmy. Šroubovák! Znova se rozhlédnu po šachtě a pod fialovým příkrovem rozeznávám lehké barevné pulzy. Třeba právě to generuje gravitaci? No, horší už to být nemůže, odrážím se, šroubovák v ruce, připravený zabodnout jej do světla.

Jednám znovu v ohrožení: 2 a 2 proti 7 (6+železo), úspěch se shodou – nevěřím vlastním očím 😀

Momentum +1, nové momentum 5. Situaci mám pod kontrolou.

Šroubovák proniká stěnou a zabodává se do světla. Jekot. Bílá se mění v pulzující rudou a antigrav se mnou cuká nahoru, díky čemuž se dostávám mimo dosah šlahounů.

Ze zdi se vynořují malé třpytivé koule, po povrchu jim přejíždějí opalizující skrvrny. Z datapdu vystřeluje stříbrné vlákno a připojuje se k jedné z nich. Displej se mi rudě rozbliká, běžné zelenobílé interface přechází do neznámého prostředí, plného kruhovitých tvarů.

Počkat, to vypadá jako… rychle označuju jednotlivé prvky a doufám, že to udělá, co si myslím, že to udělá.

Strike: 5 a 4 proti 4 (2 + břit). Pálím momentum a měním neúspěch na no slabý úspěch. Nové momentum 2. Pokrok v boji +1, nový stav 2. Ztrácím kontrolu

Opalizující koule se rozlétají proti šlahounům, každý kontakt následuje ostré zasyčení a popel ze spálených šlahounů plní šachtu. Je jich ale tolik… několik se vynoří kolem mě a jeden se obtočí kolem nohy ve snaze stáhnout mě zpět dolů. Posílám proti němou další kouli.

Clash: 3 a 3 proti 3 (1+břit). Neúspěch se shodou. Zdraví -3: Zdraví 0. Momentum 0. (zbylé zranění se přeneslo do momenta) Hodiny ohrožení +3, nové ohrožení 5.

Endure harm: 7 a 8 proti 7 (6+srdce). Neúspěch. Pernamentní zranění. Max momentum -1.  Momentum -2. Nové momentum -2.

 Koule se zaboří do mé nohy, ale příliš pozdě, šlahoun je kolem ní pevně obtočený a nepouští se. Koule se rožhaví, místnost zaplní kouř a pak mě ochromí bolest. Proniká celou mou osobou, pulzuje, já křičím a brečím, ale bolest je všudypřítomná a nepovoluje.

A pak zasyčení skafandru, jak se utahuje kolem nově vzniklého otvoru, několik injekcí ze sytému skafandru do paže a bolest konečně poleví, jen v noze mi divně pulsuje. V mojí noze… podívám se na ni a do krku mi vystoupá žluč. Já… nemám nohu. Moje noha je pryč. Hrdlo mám sedřené tak, že ani nejsem schopný křičet a jen vzlykám.

A pak mnou otřese chlad, vyrážející ze zápěstí. Zápěstí? Náramek. Má přísaha. Sakra, já se odsud dostanu. Dostanu, rozumíte? Chraptím na šlahouny. Vracím se zpátky k rozhraní a hledám, jak lépe využít koule než jen slepě narážet do šlahounů, které se znova blíží.

Jednám opět v ohrožení: 5 a 4 proti 6 (2 + důvtip + tech), úspěch. Mám situaci pod kontrolou, momentum +1, nové momentum -1.

Zbývající koule mě obklopí a začnou kolem mě kroužit v divokých sestavách, které ale efektivně odráží jakýkoliv útok. Tak fajn. Čas to těm mrchám vrátit!

Strike: 8 a 1 proti 9 (6 + důvtip). Úspěch. Postup v boji 3.

Prásk, prásk, prásk. 3lahouny pomalu ustupují. A znova.

Strike: 9 a 6 proti 7 (4 + důvtip). Částečný úspěch. Postup v boji 4. Ztrácím kontrolu.

Šlahounů, ale stále neubývá, jen koule docházejí. Sakra, sakra, sakra. Číst koulí zkusím rekonfigurovat, aby mě vynesla z ohrožení, zatímco zbytek prorazí díru v šlahounech.

Jednám v ohrožení: 2 a 9 proti 8 (4 + důvtip + tech). Částečný úspěch, ale schopnost tech povoluje hodit znova s další +1. 7 a 1 proti 7 (2 + důvtip + tech). Opět částečný úspěch. odhodlání -1, nové odhodlání 1.

Teď nebo nikdy. Pot mi teče po čele, štípe v očích a mísí se se slzami. Koušu se do rtu a ústa plní chuť krve. Poslední klepnutí do datapadu spouští naprogramovanou sekvenci.

Ukončuju boj: 2 a 10 proti 4 (stav boje). Částečný úspěch. Hodiny ohrožení naplněny. Označuji pokrok na přísaze, že se odsud dostanu. Nový stav 6.

Koule mě unášejí vzhůru, zatímco šlahouny plní každý poslední kousek tunelu, až vypadají jako jeden obrovský nádor. Rytmicky se svíjejí a do jejich rytmu se otřásá celá stavba. Co se to sakra děje?

Takže jsem bez nohy, věž napadená podivným parazitem se spouští, aby udělala bůhví co a koule mě unáší vstříc tajemnému centru stavby, kde se snad konečně dozvím její účel.  No, tohle bude ještě prdel.

Souboj byl až moc dlouhý, možná jsem mu měl raději dát menší obtížnost a tohle si nechávat až na opravdové finální  bosse, ke konci už mě až tak moc nebavil. Teď se ale vracím k průzkumu věže a příště třeba už konečně uniknu!

Umungu Petrov

• Zdraví: 0
• Odhodlání: 1
• Zásoby: 2
• Momentum: -1
• Max. momentum: 9
• Bez nohy
• Cesta k nejbližšímu sektoru: 0
• Cesta do nitra kobky: 6
• Přísaha – Já se odtud dostanu: 6